předškolní dcera dělá ráno scény ve školce
Dobrý den, ráda bych se zeptala, dcera 5 let chodí do školky od 3 let. Nyní je předškolák a vše od září fungovalo perfektně, sama navrhla, že už je předškolák a nemusím s ní chodit do třídy, že si dáme pusu, obejmeme se a bude chodit již do třídy sama. Měsíc to fungovalo bez problémů, potom nastal zlom, dcera pláče když odcházím, nechce mne pustit, musím ji vždy předat učitelce, která si ji převezme a až potom můžu teprve jít, je to již třetí týden a dochází mi trpělivost. Nemám každé ráno čas s ní řešit "loučení". Začala tyto scény dělat i u kroužků, nebo když ji dáváme na hlídaní babičce. Je pravda, že nastal zlom,když jsme měli umrtí v rodině blízké osoby, ale dceři jsme vše vysvětlili. Nevím, zda to může mít souvislost a může se cítit ohrožená, že chce být jen semnou. Jsme úplná funkční harmonická rodina. Nevím co dělám špatně, ale už jsem z toho vyčerpaná.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, specializuji se na práce s dospělými, proto upozorňuji, že jsou mé profesní zkušenosti s dětmi omezené.
Pokud se obtíže s loučením objevily v době po úmrtí, považuji spojitost za pravděpodobnou. Je možné, že vlivem této události se znovu aktivovala úzkost z opouštění - strach že není jísté, že se po odchodu vrátíte. Vždyť smrt je i v představách dospělých často spojená s představou že člověk někam odejde a zmizí nám.
To že jste se události snažili vysvětlit je dobře, ale argumenty mají vliv především na myšlení, na emoce minimálně. Tři týdny, považuji za poměrně krátkou dobu pro vyrovnání se se smrtí i u dospělých, natož u dětí. Doporučoval bych tedy především trpělivost a možnost, aby dcera o své úvahy a prožitky mohla vyjadřovat. Kdyby se potíže v následujících 2 měsících nezačaly zmírňovat, doporučuji vyhledat dětského psychologa.
Vlaďka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Zaškrtla jste, že máte zájem i o odpověď peer poradce. Peer poradce je člověk, která má vlastní zkušenost s duševním onemocněním a na jejím základě pomáhá druhým lidem na jejich cestě zotavení se z duševních obtíží. Problematika psychologie takto malých dětí je velmi specifická věc a přiznám se, že si netroufám k obtížím Vaší dcery zaujímat jakákoli stanoviska. Laicky to vidím podobně jako vy - nejspíše se z nějakého důvodu cítí nejistá a potřebuje se ubezpečovat o Vaší blízkosti. Říkám si, že změna jejího chování může mít nějaký konkrétní důvod na základě negativního prožitku, ale zrovna tak se může jednat jen o nějakou vývojovou fázi, která sama odezní. Kdyby její plačtivost při loučení byla vázána pouze na prostředí školky, hledala bych příčinu tam. Ale jak uvádíte, dcerka se podobně chová i jinde. Mrzí mě, že Vám moje odpověď nepomůže záležitost rozlousknout, ale ráda bych Vám alespoň vyjádřila svou podporu a naději, že se bude jednat pouze o dočasný stav, který snad brzy sám pomine. Pokud ne, můžete zvážit odbornou radu u dětského psychologa. Držím Vám palce a přeji vše dobré.
Zpět na seznam