Dobrý den. Je mi 25 let a mám dítě v MŠ. Občas si přijdu že jsem pořád dítě. Bavím se s maminkama jiných děti a i když jsou stejně staré tak ja si přijdu jako malá. Jako bych se bavila s někým kdo je daleko starší a rozumnější. Přitom se chovám normálně, dospěle.. Ale mám pořád takový pocit jakože třeba řeším kraviny nebo že mluvím nějak divně.S muži takový problém nemívám, ale jak je to ženská tak celou dobu přemýšlím nad tím že si o mě musí myslet že jsem úplně mimo. mám pocit že i ony mě vnímají jako dítě i když to tak třeba vůbec není. Sami mi nabídnou že se třeba sejdeme s dětmi i druhý den. Ale ten pocit který mám je stálý. Nevím co to je za problém. Přijdu si jakoby zaostalá ale opravdu to tak není. Chodím do práce, starám se o rodinu.. Ale mám pocit že mě každý bere jako děcko a já si tak už začínám připadat také. Porad premyslim nad tim co rikam a jestli nejsem nějak trapná.. Měli by jste pro mě nějakou radu v čem může být problém? Vyrostla jsem s otcem. Matka utekla v mém dětství. Jezdila jsem za ni a dnes se vídáme ale spíš jako "známé".. Otec si našel novou ženu, dnes spolu vycházíme. Dospívání jsem měla těžké. Máte nějakou radu v čem může být problém? Budu potom dále řešit. Chtěla bych si o svém problému něco přečíst ale neumím to pojmenovat. Děkuji.
Jana Rašková Ottová
Odpověď odborníka:
Dobrý den, rozumím tomu, že připadat si stále jako dítě, ikdyž pečujete o školkové dítě, staráte se o rodinu a v “dospěláckém světě” vlastně skvěle fungujete, je velmi nepříjemné. Píšete, že ikdyž objektivně vidíte, že Vás ostatní maminky rády znovu potkají, a zřejmě Vás jako dítě vůbec nevnímají, že se přesto tak cítíte. Píšete o matce, která při Vašem dospívání chyběla, a to může být jeden ze zdrojů toho, jak teď sama sebe vnímáte. Vztah s matkou v našem ranném dětství podle současných teorií a výzkumů do velké míry ovlivňuje to, jak se v našem životě vztahujeme sami s sobě a k lidem v našem okolí. Ve své otázce stručně své rodiče a dospívání nastiňujete, souvislost s Vašimi popsanými starostmi tedy možná sama do jisté míry tušíte. Jasnou odpověď na otázku, kde může být problém, Vám bez hlubšího rozhovoru nedokáži dát. Ale zřejmě se dotýkáme tématu vědomí sebe sama, důvěry v sebe a své schopnosti, možná také hlubšího sebepoznání, které je cestou k předchozím dvěma oblastem. K těmto tématům jistě najdete literaturu, která Vás zaujme. Má například smysl zmapovat si Vaše silné stránky, vlastnosti, kterých si na sobě Vážíte. Také úspěchy, které se Vám v životě povedly, hodnoty, podle kterých se řídíte. Pokud chcete proniknout k podstatě toho, co popisujete jako problém, pak bych Vám doporučila vyhledat psychologa či psychoterapeuta a věnovat nějaký čas systematické terapii. Společnou prací zajisté poodhalíte kořeny a souvislosti toho, co Vás trápí, a najdete uspokojivé odpovědi.
Držím palce a přeji hodně štěstí.
Bára
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Děkuji, že jste se obrátila na naši poradnu. Rozumím tomu, že Vás trápí, že si připadáte v jistých ohledech nedospěle. Na druhou stranu se dokážete postarat o rodinu a vést zodpovědný život. Sama jsem tento konkrétní pocit nezažila, ale znám stavy, kdy člověk podlehne určité představě, aniž by tomu odpovídala skutečná situace. Každý člověk má svůj temperament a své povahové rysy, což není nic špatného. Všichni lidé nemohou mít stejné konvenční myšlení a to může být i obohacením. Přeji hezký den.