Problém s matkou - 1. část

Hezký den. Chci se prosím s Vámi poradit ohledně mé matky. Já a můj táta si již dlouho myslíme, že je asi paranoidní. Matce je nyní 74 let a byla vždy konfliktní, hádavá, dělala mému tátovi žárlivé scény (neoprávněně), vůči okolí velmi kritická (ovšem kritiku sama neunese, poté vždy odcházela s pláčem), nikdy nedokázala uznat svoji chybu, že něco udělala špatně, chybu vždy obrací ke svému okolí. Také neumí komunikovat s lidmi, pokud není vždy po jejím, byla a je agresivní, křičí a často nadává. O nějaké empatii nebo asertivitě nemůže být vůbec řeč, ani neví, co tato slova znamenají. Sama se odmítá přizpůsobit dané situaci, tvrdí, že se neumíme přizpůsobit my a ostatní. Když se potřebujeme společně někam vypravit na určitý čas, nikdy to s ní nestihneme, poněvadž ona odmítá si ráno přivstat, abychom to stihli, jak je třeba. Probírat s ní nějaký problém byla vždy naprostá zbytečnost, protože nás děti a tátu nikdy nepochopila a nebyla ochotná připustit, že chyba nebyla v nás. Není ochotná na sobě pracovat, za celý její život se její přístupy a komunikace s lidmi vůbec nezlepšily. Můžu se svých zkušeností říct, že soužití s matkou bylo od dětství strašné a na toto období velmi nerad vzpomínám.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, chápu, že vás takové chování matky může a mohlo zraňovat. Chápu i to, že si jí v rámci sebeochrany nepouštíte do života více než je nezbytné. Za velmi pozitivní považuji dobré vztahy a vzájemnou podporu s dalšími členy rodiny i to, že se vám podařilo tyto zkušenosti z podstatné části překonat. Jestli má vaše matka „psychiatrický problém“ nechci a nemohu soudit. Bez toho abych s ní hovořil a znal širší kontext, je obtížné se k případné diagnóze seriózně vyslovit. Navíc si myslím, že by to nebylo příliš užitečné, pokud návazným krokem nemá být nějaký druh léčby. To, že se ve vyšším věku osobnostní specifika zvýrazňují, je běžný jev a souvisí významně s projevy stárnutí. Přesto však zároveň platí, že pokud by o to matka stála, nebo byla situace pro rodinu neúnosná, byla by návštěva gerontopsychiatrie či konzultace s jejím praktickým lékařem vhodná. Pomocí léků je i v pokročilém věku možno zmírnit řadu psychických potíží (např. napětí, úzkosti, potíže se spánkem, kolísání nálady, vztahovačnost atd.) i jejich projevů navenek. Přeji, ať se vám daří.
Avatar

Katka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Přemýšlela jsem , jak odpovědět na Váš vyčerpávající dotaz. Je z něho patrné , jak Vám záleží na vyřešení situace. Nepíše se mi to lehce , ale Vaše matka je již poměrně v letech a jen těžko jí budete měnit, když sama nemá takovou potřebu. Během čtení mě napadlo, zda neporozumnění, které panuje ve Vaší rodině, nemůže pramenit i z toho, že Vaše matka třeba nikdy nepoznala ve svém dětství takové vlastnosti, které po ní vlastně požadujete. Chci řící , že nemusela sama nikdy pochopení, uznání a empatii zažít ve své základní rodině. Věci nebývají černobílé. I když se nám to na první pohled tak jeví. Možná je Vaše matka velmi nejistá a z toho pramení její žárlivost a vztahovačnost. V životě se mi mockrát stalo, že jsem nemohla změnit to, co se mi nelíbilo. Třeba chování mých rodičů. Pomáhalo mi hodně pochopení a také práce s odpuštěním. Nemohu ale podceňovat ani pocity Vaše a Vašeho otce. Strach o psychické zdraví Vaší matky, které se s přibívajícím věkem, může zhoršovat. Napadlo mě v této souvislosti, poohlédnout se ve Vašem okolí po Centru duševního zdraví, které má terénního psychologa nebo psychiatra a požádat ho o návštěvu v domácnosti Vaší maminky. Domnívám se ,že od profesionála dostane odpovědi na své otázky. Hodně štěstí. Katka


Zpět na seznam