Problém s matkou - 2. část

Má matka se nikdy nepostavila za nás děti nebo za tátu. Mnohokrát jsme ji trpělivě nabídli, že by měla svůj problém řešit s odborníkem, ovšem marně, prý žádné odborné vyšetření nepotřebuje. Mé sestře v dětství např. vyhrožovala, že jí nechá na ulici a odejde (pokud zlobila), nebo jí hrozila, že pokud se chytne "nevhodné party", že jí vyhodí z bytu na ulici. Jistě uznáte, že chování matky je naprosto nepřijatelné. Upřímně jsem se celé dětství těšil, až se odstěhuji do svého a s matkou přeruším kontakty. S tátou a sestrou mám moc hezký vztah, vždy jsme si pomáhali a podporovali se. Podobně jsem měl úžasnou babičku z tátovy strany, která pro nás vnoučata vždy udělala, co nám na očích viděla. Babička pro mě byla v podstatě náhrada matky, výborně jsme si rozuměli a trávili spolu hodně času. Mám dvě VŠ, krásnou naplňující práci, ale zejména spolehlivé kamarády, kteří mně moc pomohli a vím, že to jsou kamarádi na celý život. Hlavně jsem rád, že jsem pravý opak matky, její chování jsem naštěstí nepřevzal (ovšem stálo to ohromnou vůli a sebezapření). Od doby mého osamostatnění jsem šťastný a žiji klidný život se svými přáteli. Co si prosím o mé matce myslíte? Má podle Vás nějaký psychiatrický problém? O jejím duševním zdraví totiž silně pochybuji. Děkuji předem za Vaši ochotu a Vámi věnovaný čas.


Zpět na seznam