Problém s matkou

Dobrý den, soužití dospělých dětí a jejich rodičů je mnohdy komplikované. Například proto, že rodiče mohou mít stále tendenci vychovávat, předávat to co mají za správné či třeba nadřazovat své postoje a normy. Často to sice myslí dobře, ale nedaří se jim změnit chování (a vnitřní postoje), tak aby byly přiměřené věku a byly respektující. Nejpřímější a nejjistější řešení vás pravděpodobně napadlo – osamostatnění a samostatné bydlení. Přestože to je obvykle finančně nákladnější, doporučil bych vám zvážit, jak toho dosáhnout. Lze na to pohlížet i jako na investici k tomu, abyste mohl realizovat svůj život, často se tím tím zároveň zlepší vztah s rodiči. Polovičatým či přechodným řešením může být jasné vymezení vašich osobních prostorů a pravidel soužití tak, abyste každý měli prostor, kde si můžete žít podle svého. Je možné, že se vaše máma obává samoty a proto bude nějakým způsobem tlačit, abyste ve společné domácnosti zůstal. To může být vaším argumentem při vyjednávání pravidel soužití. Zároveň je to však její, nikoli vaše, zodpovědnost a snažil bych se jí to s pochopením vysvětlit. (Např.: „Potřebuji si ve třiceti dělat věci po svém, to ale neznamená, že se nebudeme vídat, nebo ti nepomůžu … možná se i raději uvidíme, když nebudeme mít dohady o uklízení nádobí..“). Hodně štěstí!