problémy s neteří

Dobrý den, mám dvacetiletou neteř, se kterou si nikdo z rodiny neví rady. Není omezená ve svéprávnosti, nevyvíjela se však zcela normálně, do 3 let téměř nemluvila, ve škole prospívala podprůměrně, ale vychodila běžnou ZŠ. Učiliště nedokončila před vyučením, propadala z několika předmětů, především však měla řadu absencí. Zhruba do 15 let se chovala adekvátně, ale posledních 5 let to s ní jde z kopce. Zřejmě začaly hrát roli hormony, nic jiného ji nezajímá než opačné pohlaví a mobil. Z každé brigády je záhy propuštěna pro špatnou pracovní morálku. Její rodiče jsou cca 3 roky v odluce, ale myslíme si, že to není hlavní příčina jejího chování. Utíká od jednoho rodiče ke druhému, v podstatě je využívá, aby jí dali peníze apod. Když ji oba rodiče naštvou (chtějí, aby se učila, pomáhala apod.), uteče ke kamarádům. Poslední "výlet" do Brna skončil kolapsem z horka a hospitalizací, po níž jsme se o ní starali já s mým dalším bratrem, kteří zde žijeme, než ji její otec odvezl domů. Návštěvu psychologa odmítá a vzhledem k tomu, že je svéprávná a hlavně dospělá, ji k tomu nikdo nemůže donutit. Drogy nebere, alkohol a cigarety příležitostně. Obáváme se, že se její excesy budou opakovat. Řešení by bylo nechat ji padnout na dno, ale je možné, že se z něj neodrazí. Všichni se obáváme, že skončí na ulici nebo ve vězení. Pokud má opravdu snížené IQ a jakákoliv "rozumná" domluva se zcela míjí účinkem, existuje vůbec v takové situaci nějaké řešení? Děkuji
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, chápu že vám osud neteře dělá starosti a je sympatické, že hledáte způsoby, jak jí pomoci. Jak sama píšete, je v případě že pomoc odmítá, možností málo. V první řadě by bylo vhodné, aby její rodiče postupovali koordinovaně a jednotně, přestože žijí odloučeně. Bez toho je těžké změn dosáhnout. O vhodných postupech se mohou poradit s klinickým psychologem či psychiatrem, s výhodou by bylo kontaktovat ordinaci, která ji měla v péči v minulosti (pokud v péči někdy byla). Někdy bývá prospěšná porada s jejím praktickým lékařem. Poradit se mohou i v některé z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy. Je možné, že jistého zlepšení chování a fungování by bylo možné dosáhnout vyjednáním pravidel a odměn, které oceňují žádoucí chování. Reakcí na chování nežádoucí, pak může být odnětí některé z výhod. Pokud je podezření, že není schopna (např. v důsledku mentální kapacity či duševního onemocnění ) nést plnou právní zodpovědnost za své jednání, lze podat návrh na její omezení. Součástí rozhodovacího řízení je odborné přezkoumání psychického stavu (obvykle psychiatrem či psychologem). Výsledkem pak mohou být různé stupně omezení v jednotlivých oblastech. Držím palce!


Zpět na seznam