Psychické problémy

dobrý den předem se omlouvám jestli to bude hodně nevhodné pokusím se to vysvětlit nějak aby to nebylo nechutné. V 17ti letech jsem zažila svůj první vztah s klukem a jako asi každá holka co se zamiluje udělá kde co pro kluka, byla jsem pro něj jako kus hadru dělal vše i přes můj odpor myslel jen na sebe. Když se mě zeptal jednou jestli to chci řekla sem si dobře no horší jak to když mě ho násilím cpe do krku... přišel pravý opak hlava i tělo řeklo něco jiného, tělo to začlo odmítat jenomže on i přes odpor a i když viděl že mě to bolí tak s tím nepřestal. Sotva sem mohla chodit a byla sem ráda že rodiče nepoznaly že jsem brečela a že jsem neschopná chůze, byla sem s ním pak ale s odporem nevěděla sem co dělat nakonec sem to ukončila a začal o mě říkat že sem kurva. Po nějaké době jsem se odhodlala najít si jiného a zapomenout na bolest jenomže po měsíci a půl, kdy se choval jako milý kluk zničil to opět sex... jenomže v tomhle případě nešlo o mou bolest ale o to že se neudělal ani po hodině dobře zkoušeli jsme to pak znovu znovu s pořád mu to trvalo přes hodinu a nadával mi že sem neschopná a že jen kvůli tomu jak vypadám se nedokáže udělat, třikrát mě vyhodil v breku ven nezajímalo ho že tam prší byla sem bez deštníku a nic mi nejelo. Pořád mě říkal jak sem škaredá chvíli se choval jak nevinný kluk pak mě začal nadávat, chtěl mě měnit, začal nadávat, rozbrečel se a nakonec se začal omlouvat a dělat zase toho užasného kluka nevinného. Vydržela jsem to půl roku lidi kolem mě viděli co mi dělá a nechápaly jak sem s ním mohla vyrdržet. Po rozchodu přišel největší horor začal mě vyhrožovat že mě ublíží, znásilní a že si mě najde a že mi zničí celý život, že mi nedovolí abych byla štastná. Přestala sem chodit do školy když jednou si mě učitelka vzala strannou a zeptala se co se mnou je řekla sem jí to a zařídila mi schůzku s psycholožkou u které sem byla třikrát s tím že mě po třetí začla říkat že se mám oblékat jinak než se oblíkám a že si za to celé mohu sama. učitelka mě začla nenávidět odd toho dne byla na mě jak na hajzla a to předtím si mě ani nevšimla v hodině a potom jen co sem chvili neposlouchala tak na mě vyjela. Skončilo to v pololetí kdy sem nemohla chodit prostě rozpat chrupavky čpatně odchylené koleno z osy rehabilitace celýho pulroku nic nepomohlo s tím sem měla eprese ráno co ráno sem se chtěla zabít nedokázala sem vstát myslela sem že když vstanu tak si rozbiju hlavu o něco, hrozná bolest hlavy mě provázela ráno co ráno jen z pocitu že musím o školy začla sem se hrozně bát ukončila sem předdčastně stuium a našla si brigádu ve které sem byla spokojená jenomže opět se ozvalo koleno a já musela dát výpověĎ v listopadu a ke všemu sem na 3měsíce šla zpátky do třetího ročníku... od listopadu nemám školu ani práci nejsem na pracáku bojím se... bojím se hrozně. bojím se vyjít jen z baráku, když jedu k babičce sem v pohodě okážu to u babičky tyto eprese nemám... neokážu jít k doktorce ani na pracák a bojím se že ani né o práce. Chci práci do září a od září začít školu kde nebudu moct dlouho stát... nevím co mám s tím strachem z lidí dělat panikařím jen co mám jít do obchodu mám strach že mě nadají i když se u k doktorce jen přihlásit bojím se nevím slyším v hlavě pořá hlasy jak sem hrozná a to dělám blbě a tamto a tamto. Ještě jsem si nic neudělala, jen myslím na to že by bylo lepší kybych umřela. Ještě jsem zapoměla říct že s třetím přítelem, který na mě byl hrozně hodnej a vše bylo užasné tak jak mě al kopačky asi o té doby se s tím nedokážu smířit 9měsíců to bude... byl jediný kvůli komu sem dokázala žít mám pocit že už nikdy nezažiju nikdy to co s ním. Přemýšlím že budu celý život sama nebo s holkou bojím se kluků nevěřím jim ani slovo. jediný ko mě drží je má sestřnice která bylí 2hoiny o de mě nevidáme se tolik ještě pár kamarádek ale jen přes chat a hlavně korejská populární hudba nebít toho tak to už dávno vzdám.