Psychopatie a kompulzivní hromadění

Dobrý den. Manželka (vcelku inteligentní a svému okolí sympatická) pochází ze špatných/chudých sociálních poměrů- rodina trpící kompulzivním hromaděním, dominantní matka s psychopatickými rysy. Manželka má rovněž potřebu svoje okolí naprosto ovládat a manipulovat.Pro okolí je to spíše příjemné.Po narození dětí (kdy jsem byl definitivně "lapen") šly veškeré zábrany stranou, a manželka se doma začala otevřeně projevovat jako psychopat, kopíruje model svojí matky včetně kompulzivního hromadění, slovníku a nepřipouští žádnou diskuzi (resp.důsledně a agresivně uplatňuje metodu "nedohody"). Kvůli dětem ustupuji, ale zanedbaná domácnost (hromadění+bránění na cokoli sáhnout) a naprosto běžně používaná vulgární mluva (což dříve nebývalo) mě tlačí k nějakému řešení. Přitom je manželka okolím oblíbený pedagog (na veřejnosti se chová pochopitelně jinak). Prosím o radu/doporučení jaká řešení se nabízejí.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, nemohu se zde vyjadřovat k tomu, zda a jaký druh léčby by byl vhodný pro vaši ženu. K tomu by byly třeba informace od ní, nejlépe v osobním rozhovoru. Z toho co píšete se zdá pravděpodobné, že by nějaký druh pomoci potřebovala, zároveň to však vypadá, že sama pomoc nežádá, možná to ani jako svůj problém nevnímá. Jak zřejmě tušíte, z vaší strany jsou možné tři základní varianty přístupu – snášet to dále, rozejít se, pokusit se o změnu. Každá z těchto možností má plusy a minusy, zkusím dále rozvést alespoň část z nich. Chápu, že v takovéto atmosféře a prostředí žít dlouhodobě nedokážete - odhaduji, že toto vás k dotazu vedlo. Otázkou také je, jaký vliv má ve výsledku toto uspořádání na děti. Zda přednost soužití obou rodičů v jedné domácnosti, převáží negativa spojená s problematickým soužitím mezi vámi a manželkou a zda model takto fungující rodiny, který přebírají jako normu, je spíše prospěšný či nikoli. V případě rozchodu přicházejí děti o možnost žít v prostředí s oběma rodiči. V některých případech však považuji za menší zlo jiná uspořádání, než žít (například) ve velkém dusnu, neustálých hádkách, být svědkem ponižování jednoho z rodičů atd. Pokud rodiče žijí odděleně, jsou schopni se v péči o děti dohodnout a žijí uspokojivý život, může to být lepším příkladem než disharmonické soužití. Někdy může být i životní prostředí v domácnosti natolik neuspokojivé, že může dětem škodit. Ve snaze o řešení by vám mohla být ku pomoci poradna pro rodinu a mezilidské vztahy, kde se snaží zprostředkovat dohody mezi manžely – zlepšit komunikaci a hledat způsoby jak soužití zlepšit. V případech, kdy toho není možné dosáhnout, může být cílem i zprostředkování dohody v péči o děti a slušný rozchod. Hrozící rozpad manželství může být v některých případech i rozhodujícím impulzem pro práci na sobě – například i za pomoci psychoterapie či psychiatrické léčby – pokud problémy souvisí s duševním onemocněním. Pokud máte obavy, že současné prostředí může děti tělesně či psychicky poškodit, bylo by na místě obrátit se na Odbor sociální a právní ochrany dětí příslušné samosprávy. Přeji, ať se vám podaří najít uspokojivé řešení.


Zpět na seznam