PSYCHOTERAPIE

DOBRÝ DEN,CHTĚLA BYCH VÁS POPROSIT O RADU.MÁM OD PSYCHIATRA DIAGNOSTIKOVANOU GENERALIZOVANOU ÚZKOSTNOU PORUCHU,SE SOMATICKÝMI PROJEVY.TĚLESNÉ POTÍŽE POCITUJI SILNĚ.UŽÍVÁM PSYCHOFARMAKA 4 ROKY. CHODÍM PRAVIDELNĚ K LÉKAŘI, BYLA JSEM I NĚKOLIKRÁT HOSPITALIZOVANÁ.BYLA MĚ DOPORUČENA PSYCHOTERAPIE.BYLA JSEM JAK NA SKUPINOVÝCH TERAPIÍCH TAK OSOBNÍCH POHOVORECH S PSYCHOLOGEM. MYSLÍM ŽE JSEM O SOBĚ POCTIVĚ VŠE ŘEKLA, A VĚŘILA ŽE MĚ TERAPIE PŘINESE ÚLEVU. MÁM ALE BOHUŽEL SPÍŠ ZKUŠENOST ŽE MĚ PAK BYLO HŮŘ. SDÍLET SVÉ POCITY S LIDMI KTEŘÍ SI VĚTŠINOU DO MĚ JEŠTĚ RÝPLI,MLUVILI ČASTO HRUBĚ,APOD. MĚ POMOC NEPŘINESLO.MOHU SE ZEPTAT CO PŘI SKUPINOVÝCH TERAPIÍCH SE BERE JAKO "NORMA", A CO UŽ PŘEKRAČUJE RÁMEC ÚCTY K ČLOVĚKU? DĚKUJI VÁM ZA ODPOVĚD
Avatar

Zuzana Foitová

Odpověď odborníka:
Dobrý den, je těžké odpovědět na Váš dotaz bez znalosti konkrétních okolností. Obecně lze říci, že psychoterapie zdaleka nemusí být vždy "příjemná", nejde jen o chlácholivé společenské povídání nebo kamarádské povzbuzení. Lidé mohou do sebe "rýpat" z různých důvodů a v psychoterapeutické skupině tomu lze s pomocí terapeuta porozumět. Někdy je někdo nevrlý z důvodů vlastních trablů, jindy můžete to rýpnutí sama nevědomky vyprovokovat. S Vaší diagnózou se také pravděpodobně pojí zvýšená citlivost až přecitlivělost, takže se Vás možná něco dotkne snadněji než druhých. Skutečná hrubost nebo vulgarita ovšem do terapie samotřejmě nepatří, to by mělo být v pravidlech skupiny. Jistě máte na druhé straně nějaké přednosti, silné stránky, pro které si Vás lidé (i vy sama sebe!) můžou cenit. Držím palce, ať to nevzdáte - psychoterapie většinou přináší poznání, změnu a úlevu až po delší době.
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Už je to dávno, co jsem byla hospitalizovaná. Skupinové terapie v léčebně navazovaly na psychoedukaci a tak jsem měla při terapiích ve skupině čas přemýšlet. Vždycky mě to spíše zajímalo, než by mi to přineslo okamžitou úlevu. Bylo pro mě zajímavé i děsivé srovnávat se s ostatními. Někdy jsem měla potřebu se někoho zastat, protože dotyčný také čelil kritice a neporozumění ostatních. Dnes vedu jednou za dva týdny jako peer konzultantka také skupinu pro jiné. Není úplně doslova terapeutická, spíše taková nápomocná, motivační. Někdy je pro mě jako pro vedoucí těžké ukočírovat ostatní. Nelíbí se mi, když někdo třeba pláče a jiný mu do toho skočí s úplně jiným problémem a nenechá jej domluvit. Jindy narazím na to, že někdo ze skupiny mluví o zkušenostech se sexem a drogami a druhý se velmi stydí. Když však lidé neustále opakují stereotypně týden co týden to samé téma, nebo když se vyhýbají problému a chodí okolo něj, když vidím, že na sobě nechtějí pracovat, i já někdy někoho provokuji v dobré víře, že mu pomohu, nebo se mu snažím ukázat problém v jiném světle. Nicméně není správné, pokud jsou lidé k sobě na skupině nezdvořilí, snaží se někoho zesměšnit, ponížit, urazit. Přeji vám, abyste se na terapiích netrápila, naučila se zdravému sebeprosazení a zažila pocit úlevy, jak byste si přála.


Zpět na seznam