Dobrý večer, je to zhruba 3 týdny co jsme s přítelkyní objevili u mé nevlastní dcery podruhé sebepoškození. Hledali jsme pomoc,ale na psychyatrii nás objednali až na červen. Mezitím přítelkyně objevila nějakou soukromou rádobytou psycholožku. První návštěvu absolvovaly sami, při druhé jsem se chtěl vnutit bohužel mně nevzaly, takže jsem přes internet sehnal telefoní číslo a než tam dojely chtěl jsem s touto psycholožkou mluvit, oddalovala to a mluvil jsem s ní až večer. Po rozhovoru se mnou volala přítelkyni a tu popadl hysterický záchvat a bylo to dost špatné. V současné době přítelkyně odmítá společnou návštěvu psycholožky s dcerou a dochází mezi námi ke sporu. Této
psycholožce je 42 a je podle tisku po těžké nemoci a údajně přežila klinickou smrt.(podle článku na internetu) údajně se učí psychologii.
Můj dotaz: Mám trvat na poznání této psycholožky a vyžadovat pro nevlastní dceru účast nás obou nebo se pokusit zajistit odbornou pomoc pravého psychologa i přes odpor matky? Jí se líbí, já po telefonu jsem k ní důvěru nezískal. Mám pocit, že terapie kterou praktikuje k ničemu není a dceři nepomůže.
Děkuji za odpověď
Václav
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, Václave.
Ve vašem příspěvku se objevují nejméně 4 okruhy problémů, přičemž každý by vydal minimálně na 1 odpověď. (1.) Zda je uvedená terapie "k něčemu" není možné z vašeho popisu posoudit. Při sebepoškozování je téměř vždy na místě pravidelná (a obvykle dlouhodobá) psychoterapie, někdy bývá vhodné i nasazení psychiatrických léků. Proto je na místě zvažovat nejen docházku k psychiatrovi, ale i psychoterapeutovi. Z toho co píšete mi není zřejmé s čím jste hrubě nespokojen. Pokud tím, že vám terapeutka nevyhověla okamžitým rozhovorem či účastí na pohovoru, nemusí to zároveň znamenat nekvalitní terapii. Poskytování informací po telefonu je situace složitá jak časově, tak právně. (2.) Komunikace a neshody mezi vámi a partnerkou. Optimální by samozřejmě byla situace, kdy se dohodnete k oboustranné spokojenosti. Vhodné by též bylo vysvětlení, proč vaši účast na terapii nechce. Zároveň si dokáži představit, že to v některých situacích může být takto prospěšné a nemusí to být vůči vám míněno zle. V rozhodování o tom, koho účast na terapii je aktuálně užitečná, může hrát kromě povahy potíží i názor člověka který do terapie dochází (nepíšete kolik nevlastní dceři je), dále pak právní kontext (nevím zda a jaká rodičovská práva k dceři máte vy a jaká přítelkyně). Pokud o věci nejste schopni hovořit či dosáhnout přijatelného uspořádání, můžete navštívit rodinnou poradnu. (3.) Jakou kvalifikaci má mít psychoterapeut je otázka, o kterou se mezi odborníky vede polemika. Co se týká formálních ukazatelů, neuděláte chybu pokud to bude lékař či psycholog s funkční specializací (tedy atestací) z psychoterapie, případně klinickým psychologem nebo psychiatrem. Těch je však dost málo. Za formálně nižší stupeň pak můžeme označit psychologa či psychiatra s psychoterapeutickým výcvikem. Dále existuje řada lidí s psychoterapeutickým vzděláním a jiným formálním VŠ vzděláním. Řada z nich poskytuje kvalitní služby, nicméně jistota kvality je spornější. Pokud se rozhodnete jít touto cestou, orientoval bych se dle členství v některé z odborných společností a odborné praxe. Nevím co si představit pod "rádobytou psycholožkou". (4.) Co dělat? Částečně vyplývá z výše uvedeného. Především bych považoval za vhodné vyjasnit situaci mezi vámi a partnerkou. Co se týká případné změny terapeutky je velmi důležitý i názor dcery (i v případě že je jí míně než 15 let). Hodnotit efekt terapie po 2 návštěvách bych si (s vyjímkou extrémně nevhodných postupů) netroufal. S vyhodnocením efektu a vhodných postupů psychoterapie by vám mohl poradit i psychiatr, ke kterému jste objednáni.
Přeji ať se vám podaři najít řešení vhodné pro všechny.