řízení

Dobrý den, nemohu to vědět s jistotou, ale opravdu je možné, že se vám situace, kdy se nelze rozjet, spojila s (například) bezmocí a projevuje se to úzkostí a obavami. Názvoslovím teorie učení bych to nejspíš označil jako nepřiměřeně zobecněnou zkušenost – potíž je však v tom, že k takovému zobecnění dochází na základě podnětu a emočního zážitku, nikoli na základě rozumové analýzy. Pravděpodobně by to bylo možné změnit dostatečným množstvím zážitků, které tuto zkušenost korigují. Prakticky tedy zvládnutím řady obdobných situací, které úspěšně zvládnete či překonáte. Je zároveň možné předpokládat, že další situace které se vám úspěšně vyřešit nepodaří mohou obavy a úzkosti posílit. Proto by bylo vhodné obtížnost odstupňovat tak, abyste postupně zvládala obtížnější a obtížnější. V reálném prostředí se tedy nabízí postupný nácvik od kondičních jízd na cvičišti, přes kondiční jízdy v provozu až po nácvik samostatného zvládnutí takové situace v simulovaném i reálném provozu dále ještě odstupňované podmínkami – za sucha /mokra / na sněhu. Vše je samozřejmě vhodné zvážit i s ohledem na bezpečnost. Dále bych vybíral lektora autoškoly podle toho, aby mě dokázal v danou situaci podpořit, nikoli dále stresovat. Ať se vám daří!

Dobrý den, děkuji za Váš dotaz do naší poradny. Nejprve Vám gratuluju k řidičskému průkazu. Pokud jde o jízdu autem bez automatu, může se stávat, že jsme si nejistí, více ve stresu, snažíme se vše udělat bez chyby apod. Stejně tak jsem na tom byla, když jsem začala jezdit. U nás ve městě už je tím proslulý jeden kopec, který vede do křižovatky, a když je červená, auta stojí v kopci. Takže je to postrach pro autoškola-žáky a čerstvé řidiče. I mě tam ze začátku „chcípalo“ auto, cítila jsem se trapně, no byl to můj děs. Ale i tato situace se dá zvládnout, jen člověk musí zkoušet a zkoušet (i např. za podpory někoho, v mém případě to byl taťka, který mi říkal, kdy a jak co mám dělat), zvykat si na jízdu, osahat si auto, kterým jezdíte, nenechat se pohltit vlastním strachem. Je to jako pokus-omyl a časem přijde pokus-zdar. Nakonec i já jsem získala jistotu a nyní mi už nevadí, když auta „visí“ v kopci na červenou na semaforu a já se potom musím rozjíždět a vyjet tento „děs“kopec. Nyní vím, že mi pomohlo nevzdávat to, dokonce jsem tím přemohla i můj strach z tohoto místa. Teď mi to nedělá problémy, ba naopak si to užívám a jsem na sebe hrdá, jak jsem se za ty roky sžila s mým autem. Doufám, že si z mých řádek můžete vybrat inspiraci pro Vás. Přeji hodně štěstí, zdraví a ať se daří, i při jízdě autem.