schizofrenie

Jde žít dlouhodobě bez léků?co musím splnovat aby se ataka nevratila?za život jsem měla pouze dvě schizofrenní ataky,mezitím jsem to tři roky vydržela bez léků,první ataku jsem měla ve svých 17 nácti letech a rok jsem jedla léky, a pak jsem je vysadila,vydržela jsem to bez nich tři roky i při težké fyzické záteži a někdy i psychické,bylo toho na mě moc,ale i tak jsem byla spokojena se svym zivotem.po třech letech přišla ataka.tet jím přes rok léky nový lék reagila a zoloft,a hodně jsem po tom přibrala,jenže jsem otěhotněla.Tet je jasné že budu přibírat.Nechci to ještě víc olanzapinem podpořit.Mám ho brát ale neberu ho.Olanzapin odmítám jelikož mám doma maminku,užívá ho 12 let,je stále unavená,stále přibírá na váze i přes to že už ho užívá tak dlouho.co dělat abych poznala začatek ataky?žiji s manželem který se mnou ataku zažil takže je možné že by na mě blížící se ataku poznal i on.Dá se pracovat s myslí schizofrenika bez léků?Mohu si doplnovat serotonin do hlavy vitamíny.Já chápu,že lidí co nejí léky a je menšina,ale dá se docházením na terapie a správnou životosprávou docílit zdravé mysli?Co všechno musím absolvovat aby můj život byl bez léků?Můžete mi prosím poradit jak se z toho lidé,kteří neužívají léky dostanou,že pak nemusí brát léky vubec a jsou psychicky zdravý?co pro to dělají a jaký mají přistup k životu?pokud někoho takového znáte prosím poradte mi.Léky z nás dělají chodící zombie.předem děkuji za odpovědi,a děkuji za zveřejnění této otázky.Přeji vám pěkný den
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, pokud se nemýlím, doplnila jste dotaz položený před pár dny a jsem za to rád. Nyní je srozumitelné co vás zajímá. Většina lidí, kteří onemocněli schizofrenií někdy zkusí vysadit léky. Někteří pak žijí dlouhodobě bez nich, většina se pak (minimálně v některých obdobích) k užívání léků vrací (třebas v nízkých dávkách), protože to vyhodnotí jako přijatelnější variantu, než léky za každou cenu neužívat. V obou těchto skupinách však existují jak lidé, kteří i přes onemocnění dokáží žít plnohodnotný život, tak ti, kterým se to nedaří. Na základě zkušeností mých pacientů i přátel jsem přesvědčen, že samotné užívání či neužívání léků nerozhoduje o tom, zda dotyčný člověk dokáže žít spokojený život. Napadá mě, zda by pro vás nebylo přijatelné a užitečné pojmenovat si cíl ve smyslu "hledat způsoby, jak žít abych v tom byla spokojená" než se přímo soustředit na vysazení léků. Konceptem, který se takovým postojem k životu a nemoci zabývá je koncept Zotavení - Recovery. Zajímavé texty si k tomu můžete přečíst na našich stránkách (www.stopstigma.cz) v rubrice "zotavení" a "příběhy". Naleznete tam i článek o varovných příznacích, tedy jak poznat s předstihem, že se stav zhoršuje. Konkrétní postupy, které by vám v tom mohly pomoci nejsou platné univerzálně a je nezbytné je s vaším aktivním zapojením hledat. Významnou pomocí a spojencem vám v tom může být Centrum duševního zdraví (pokud již ve vašem regionu existuje), peerkonzultant (člověk s osobní zkušeností, který je proškolen v pomoci druhým), psychoterapeut a psychiatr s kterým je možné otevřeně a partnersky komunikovat. Doufám, že se vám podaří takovou podporu najít a že vám to pomůže v hledání způsobů, jak žít spokojený a smysluplný život. Držím vám palce!
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Je skvělé, že chcete ke svému onemocnění přistupovat takto aktivně a že se zajímáte o to, jak podpořit své zotavování. Je mi líto, že vám léky, které užíváte, přinášejí tak nepříjemné vedlejší účinky. Schizofrenie je poměrně závažné duševní onemocnění a většina pacientů se zřejmě bez trvalé medikace neobejde, pokud nechtějí, aby se jim případné ataky objevovaly příliš často nebo byly silné. Jsou lidé, kteří léky trvale vysadili a daří se jim dobře. Je to však spíše výjimka. Zdravým životním stylem a pravidelným denním režimem jistě můžete přispět k lepší psychické kondici. Na vlastní kůži vím, jaký to může mít přínos. Díky tomu je pak možné třeba léky alespoň snížit na přijatelnější úroveň. Jistě je možné všimnout si časných příznaků přicházejícího zhoršení a také vysledovat, co vám naopak pomáhá se z propadů rychleji dostat. Je to u každého člověka jiné, největší odborník na své onemocnění jste vy sama. Pokud do tohoto přemýšlení zapojíte i svého manžela, bude to jen přínosné, protože vás také dobře zná a může si spousty věcí všimnout jako první. Obecně je pak moc důležité otevřeně o všem komunikovat se svým ambulantním psychiatrem. Držím vám palce, aby projevy onemocnění byly ve vašem životě přítomny co nejméně.


Zpět na seznam