sebedestrukce

Dobrý den. Zdá se, že si uvědomujete, kam vás takový způsob života může dovést, pokud tomu necháte volný průběh. Chápu, že můžete vnímat jako nespravedlnost v čem jste vyrůstal/a, jak jednali vaši rodiče a že kvůli tomu můžete cítit například i vztek. Zároveň však to, jak s danou situací naložíte je nyní především na vás. Vliv genetiky je nesporný, nicméně jedná se spíše o předpoklad - vlohu. To jakým způsobem je dále rozvíjena záleží na řadě faktorů - nejen v dětství ale i dospělosti. (Stranou pak nechávám to, že nemůžete vědět zda, a jak velkou dispozici, např. pro závislost, jste zdědil /a vy.) Léčba závislosti je založena především na pochopení, co u mě konkrétně ke vzniku a udržování závislosti na alkoholu/ drogách/ manipulaci s jídlem vede. Dále pak v hledání a učení se, jakýmy způsoby to zvládat a jak dosahovat úlevy či uspokojení nedestruktivními způsoby. Tříměsíční izolace je spíše prostředkem, jak zajistit bezpečný prostor pro tuto práci, než léčbou samotnou. Se závislými jsem pracoval řadu let takže vím, že řadě z nich se podařilo "svůj osud" změnit a nyní vedou normální život. A to včetně těch, jejichž problémy a zázemí byly srovnatelné s vašimi. Začátky mnohdy nebývají snadné, nicméně s přibývající dobou abstinence to bývá čím dál menší "boj". Přeji, aby se to podařilo i vám. V tuto chvíli by bylo zřejmě vhodné zaměřit se na problémy s alkoholem. Problémy s příjmem potravy lze obvykle řešit souběžně, mají mnoho podobného. Deprese mohou být jak problémem samy o sobě, tak důsledkem dalších vašich potíží, ale i jejich řešení bývá součástí léčby závislých. Jak vstoupit do léčby vám poradí v nejbližší psychiatrické nemocnici, případně můžete kontaktovat ambulanci pro závislosti (adiktologická ambulance, AT ambulance). Držím palce.

Dobrý den, chápu, že jste v nelehké situaci a že jste prožila velmi dlouhé obtížné období. Máte obavy, že genetické zatížení a sklon k závislostem se nedají překonat, berete to i jako jakousi vůli osudu. S anorexií a přejídáním vlastní zkušenost nemám. Ale co se týče závislosti na alkoholu, tu jsem zažila a vím, že se překonat dá, zvláště pokud jde o sekundární závislost a souvisí s nevyrovnaným psychickým stavem. Mojí diagnózu je bipolární porucha a pomocí alkoholu jsem řešila své depresivní stavy, v mánii mě alkohol většinou přivedl k pobytu v léčebně. Také jsem si myslela, že skončit s pitím bude těžký boj na celý život, ale není tomu tak. Už druhý rok alkohol v podstatě nepiji a vůbec mi nechybí, ani na něj nemyslím. Je to pro mě velká úleva, abstinence mi přináší pocit svobody. A znám takových případů více. Na Vašem místě bych rozhodně neházela „flintu do žita“ a vyhledala odbornou pomoc psychiatra/psychoterapeuta. Věřím, že se Vám s odbornou podporou podaří vyrovnat se postupně s minulostí a začít znovu, podobně jako se to podařilo jiným. Moc držím palce a přeji Vám hodně štěstí.