Sebevědomí, úzkost

Dobrý den, je mi 16 let, studuji na gymnáziu a potřebovala bych poradit. Mám velmi nízké sebevědomí a nejsem schopna si věřit(tedy vyjíměčně ano). Občas mě přepadne pocit, že jsem ošklivá, že nejsem tak dokonalá jako lidé okolo mě a prostě nejsem dostatečně dobrá, i když vím, že to není pravda. Dokážu o sobě říci, že jsem chytrá, mé známky jsou výborné. Na druhou stranu mám hrozný strach z toho, že bych dostala třeba za 4, nevím co bych dělala. Když mě učitel na chemii jednou vyvolal a já nevěděla odpověď hned mi kvůli tomu vrhkly slzy do očí a málem jsem se z toho zhroutila. Nejde o to, že bych snad věděla odpověď na každou otázku , ale nesnesu ten pocit...připadám si potom úpně blbá, i když vím, že k chemii nemám žádný vztah a k ničemu ji potřebovat nebudu. Ve škole takénesnáším prezentace, nejsem schopna dívat se lidem ve třídě do očí a vůbec se nedokážu uvolnit, strašně se bojím. Někdy si připadám strašně sama, mám jen pár kamaradů a těžko se seznamuji s novými lidmi, i když bych moc chtěla mít víc přátel.Jsem intovert ale nevím, jestli je tokvůli tomu.. Navíc cca.rok mám pocity úzkosti, např.když jedu meterem, začala jsem se bát lanovek, mám strach, že moje kolo nezabrzdí,prakticky odmítám lézt na žebřík, bojím se být doma večer sama, když je tma..
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, nejistoty a pochybování o sobě se v dospívání objevuje často, nícméně to co popisujete asi opravdu překračuje obvylou míru. Pokud jste introvert, může pro vás být obtížnější navazovat první kontakty či veřejně vystupovat než pro extroverty, není to však automaticky důvod, aby to pro vás bylo až tak obtížné, jak popisujete. Vámi popisované úzkosti by bylo vhodné začít řešit, zvláště pokud vás v životě omezují, nebo se postupně rozšiřují. Okolností a příčin proč se vám to děje může být více. S jejich rozpoznáním i hledáním způsobů jak situaci řešit obvykle pomáhá psychoterapie. Bylo by proto vhodné, abyste se objednala k psychologovi či psychoterapeutovi.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, ve vašem popisu jako bych viděla moje vlastní pocity v mládí, byla jsem na tom úplně stejně – objektivně pěkná a chytrá, subjektivně neustálé pocity méněcennosti a nedostatečnosti. A protože jsem s tím nedělala nic včas, dovedlo mě to až k těžkým depresím a úzkostem. Když o sobě 24 h denně, 365 dní v roce takto smýšlíme, zanechá to spoušť. Před tím vás chci varovat a ušetřit vám dlouhou cestu, kterou jsem musela projít. Až zjištění, že jsem sama sobě nejvíc nelítostným soudcem a že jsem si tím zkazila mnoho let života, mnou otřáslo a donutilo mě to začít měnit. Jako první bych vám doporučila četbu (výborná je např. kniha Asertivitou proti stresu nebo Jak se zbavit starostí a začít žít, ale najdete jich určitě víc). Začněte taky pozorovat lidi kolem sebe – jak to, že jsou se sebou tak spokojeni, i když nejsou dokonalí?? Nestojí za to snažit se o totéž? Pokud by se vám nedařilo změnit svoje prožívání sama (což je u celoživotního návyku někdy opravdu těžké), najděte si psychoterapeuta, ke kterému budete mít důvěru a který vám v tom pomůže. Rozhodně vás chci podpořit, abyste začala. Neopakujte moji chybu, že dostatečnou úctu sama k sobě a tím i radost ze života jsem našla až po mnoha životních krizích a prohrách. Taková cesta byla opravdu moc bolestná! A věřte, že se to změnit dá a stojí to zato. Držím palce.


Zpět na seznam