SEBEVRAŽDA
Dobrý den, žiju (30) s přítelem(25) 2 roky. 2017 mu zemřela maminka a letos tatínek. Přítel od 11 let trpí epilepsií a má těžké deprese. Před rokem po hádce s tátou spolykal epileptika, o sebevraždu se pokusil už několikrát. Tehdy jsem volala sanitku a delší dobu mi to vyčítal, protože byl velmi agresivní dostal kazajku a uklidnil se až po převozu na psychiatrii, i tam se mnou nechtěl komunikovat, považoval mě za nepřítele...Po smrti tatínka navíc nevycházíme finančně a jeho stavy jsou čím dál horší, dnes ráno mluvil o tom, že se asi oběsí a smál se. Jenže mě tohle téma vtipné nepřipadá tak jsem se ho zeptala zda byl byl schopny si zase něco udělat. Řekl mi jen, že neví, že na světě je to pro něho jen utrpení.Na jednu stranu si nedokážu představit jakou bolest zažívá, na druhou mám pocit, že si neuvědomuje, jakou způsobuje on mně.Já jsem povahou pozitivní člověk, ale nějak už to vedle něj nezvládám, zaroveň se ho bojím opustit a když se stane, že má dobrou náladu je užasny a hodny chlap, ale už nemám sílu se o všechno starat sama a čekat doma na chlapa, kterej pokaždé příjde jenom mi tu naladu úplně rozsekat. Pak je ještě rozčílený, že se jeho náladou nakazím.
Jana Rašková Ottová
Odpověď odborníka:
Dobrý den, představuji si, že pro Vás život vedle Vašeho přítele může být velmi náročný. Nedivím se, že je pro Vás těžké udržet si s ním dobrou náladu, ikdyž jste povahou pozitivní člověk. Také chápu, že o něj máte obavu, když vidíte, že se jeho stav zhoršuje a pokusy o sebevraždu má za sebou. Mluvit o oběšení pochopitelně není vtipné a volání záchranné služby po spolykání léků bylo určitě adekvátní, o tom nepochybujte.
Nepíšete, zda přítel využívá nějakou z dostupných odborných pomocí (pravidelná návštěva psychiatra, psychologa). Ale pokud ne, doporučila bych Vám otevřeně s ním hovořit o tom, že vidíte, že je mu hůře, vyjádřit, pokud o něj máte obavu, a klidně ho na odbornou pomoc nasměrovat. Můžete ho k tomu podpořit, k lékaři ho doprovodit, ovšem jako dospělý člověk má za sebe a své zdraví zodpovědnost především on sám.
Píšete, že to vedle něj nezvládáte, ale bojíte se ho opustit. Čeho konkrétně se bojíte? Zároveň ale rozumím, že máte i důvody, proč ve vztahu pokračovat.
Určitě Vás chci podpořit, abyste si o celé situaci promluvila s někým, ke komu máte důvěru. Abyste hledala podporu zejména sama pro sebe, ať již mezi Vašimi blízkými, nebo se neváhala obrátit ani na odborníka (psychologa, psychoterapeuta), kdybyste vnímala, že je toho na Vás již mnoho, nebo byste uvítala průvodce tímto obdobím. Žít dlouhodobě s depresivním, nebo jinak psychicky nemocným člověkem je objektivně velmi náročné a pokud chcete urdžet sebe ve zdraví, opravdu bych Vás podpořila pečovat v tuto chvíli především o sebe. Držím Vám palce.
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, tak to rozhodně není snadné. Bude to asi vyžadovat z vaší strany trochu asertivity v tom dobrém smyslu, tedy zkusit zeptat se partnera, jak se tedy máte chovat, když není spokojen s vaší snahou. Mně kdyby se partner otrávil, tak asi také volám záchranku, připadá mi to jako úplně normální reakce. Na jeho odpovědi záleží. Zkuste zjistit, do jaké míry opravdu trpí a do jaké vás zkouší. Představte si sama sebe za 5 let s ním, nebo s dítětem...Zvládla byste to? Pokud jednoznačně ne, snažila bych se ze vztahu vymanit. Podporovat jej můžete i mimo intimní vztah. Já kdybych od něj odcházela, snažila bych se odchod zdůvodnit - odešla jsem pro to a to, vadilo mi to, nelíbí se mi tvoje chování, už nemám sílu pokračovat.
Zpět na seznam