Sebevražda

Dobrý den, mám takový ošemetný problém. Dlouhodobě-15let - trpím posttraumatickými potížemi: neschopnost usnout, noční můry, hrozná dolekanost, třes, od počátku s anorexií, psychsomatickými potížemi jako bolesti zad,podrážděním, snadno vybuchnu k agresi. Bohužel jsem tenkrát nevěděla, jaké mám potíže a můj stav se nijak nezlepšil, úzkost a ohrožení se postupně rozšířily na všechno a na všechny, až jsem skončila v dlouhodobé izolaci. Tyto potíže mám z týrání z dětství a už nevěřím, že by se můj stav mohl zlepšit, cítím strašnou úzkost i jen z představy, že bych vůbec o tom měla s někým mluvit. Před třemi lety jsem šla na psychiatrii, původně jsem myslela, že by mi nějaké léky třeba mohly pomoct na depresi, ale nestojím o přibírání na váze a další účinky této drogoléčby. Oč ale jde: ratifikovali mi hraniční poruchu. Toto stigmatizovalo, dle vyjádření psychiatra jsem prý neléčitelná a nikdo už mi nepomůže. Já jsem ovšem přesvědčená, že jde o omyl a to z několika důvodů. Jednak jsem už před psychiatrem byla u psychologa, který dělal projektivní testy- ROR, strom, atd. - a žádnou vážnou patologii nezjistil, co vím, tak projektivní testy ji spolehlivě odhalí, zatímco psychiatr se mnou moc nemluvil. Jedním z mých problémů je i to, že jsem strašně uzavřená a sevřená a pro úzkost nemohu mluvit.Četla jsem mnoho prací na téma obou poruch, vím, že jsou podobné a zvlášť u komplexního traumatu je symptomatologie, jako disociace, neschopnost regulovat afekty... podobná