Smutek
dobrý den je mi 15 let a mívám hodně úzkostné večery je to něco jako když jste úplně sám se sebou nikomu nemůže dělat ani nic říct je to prostě na nic jste sám opuštěný člověk.. Přátelé jsou až 3 Km ode mě kteří kouří pijí a vše takové věci a já prostě nechci mít s nimi nic společného jelikož jsem slušný člověk.. Chtěl bych se zeptat v noci když jdu spát tak začnu přemýšlet o svém životě o tom jak a co bude, co jsem udělal špatně že za mnou nikdo nechodí jako že by řekl ahoj jdeš ven? prostě od té doby co sestřenice se odstěhovala tak mi došlo že to byla jediná osoba která za mnou chodila a já za ní. Hodně vzpomínám na špatné časy na trapasy, hodně se vyhýbám místům tam co se stala nějaká věc.. Večer strávím opět sám ( ale nikdy jsem neměl sebevražedné sklony ) víte jednou měl známí nehodu a tam by to mohlo skončit i se smrtí od té doby se bajím jezdit auty a hlavně v zimě to radši jedu autobusem. Autobus mi přijde lepší že je to silnější a že bych se nezabil.. Hodně hodně dbám na své zdraví jelikož se neskutečně bojím smrti .... Mohlo by toto mít nějaký pokračovaní a nebo by to přešlo někdy ? případně děkuji za odpověď.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
z toho co píšete mi přijde, že jde o dva, částečně propojené problémy. Jednak si připadáte sám a opuštěný, zadruhé máte sklony k úzkosti a obavám. Vývoj je těžké odhadovat, nicméně je pravděpodobné, že dokud nebudete v životě spokojenější situace se nezlepší.
Na úrovni svépomoci bych vám doporučil zkoušet navazovat (či rozvíjet) bližší kamarádské vztahy s lidmi, kteří by vám mohli vyhovovat. Často to bývá snazší přes společnou aktivitu či zájem - sport, kroužek, brigáda apod. Možná, když se pečlivěji rozhlédnete, najdete ve svém okolí, škole či širší rodině někoho, s kým by stálo za pokus vztah rozvíjet. Přestože považuji bezprostřední lidské setkávání za nenahraditelné, myslím že je možné situaci učinit snesitelnější např. kontaktem na dálku (internet, dopisování) či nějakou systematickou smysluplnou činností (prací, koníčkem).
Z pomoci odborné je nejsnáz dostupná telefonická linka důvěry, ve škole možná máte školního psychologa či výchovného poradce. Taktéž je možno objednat se do psychologické ambulance.
Přeji ať se vám daří nalézat cesty k dalším lidem.
Lenka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkujeme, že jste se se svými problémy obrátil na naši poradnu a máte zájem i o názor peer poradce – člověka s vlastní zkušeností s psychickými problémy. Nezažila jsem sice v dětství podobné potíže jako Vy, ale chápu, jak je Vaše situace složitá. Vaše pocity smutku, samoty, strachu, úzkosti a paniky jsou, myslím, přirozeným důsledkem dlouhodobého zatížení vážným rodinnými problémy. Je moc dobře, že hledáte odbornou pomoc. Věřím, že Vám pomůže například linka bezpečí, která poskytuje bezplatnou odbornou pomoc dětem a mladistvým (http://www.linkabezpeci.cz/), kam můžete zavolat, napsat či kde můžete chatovat. Moc držím palce a přeji hodně štěstí a odvahy. Nemáte to opravdu jednoduché, ale s odbornou pomocí a podporou se Vaše obtížná situace dá zvládnout. Časem si najdete životní partnerku, vyhovující přátele, zázemí a také klid v duši.
Zpět na seznam