Sociální fobie?
Dobrý den.
Je mi 17 let a teď budu končit druhý ročník gymnázia. Na základní škole jsme neměli příliš dobrý kolektiv a já si říkala, že s přechodem na střední školu ae to změní. Bohužel, nezměnilo, ne pro mě. Jsem z kolektivu vyčleněná. Nejde o žádnou šikanu nebo tak, nemyslím si, že by proti mě někdo něco měl, se svými spolužačkami často prohodím pár slov. Problém tkví v tom, že se s nimi bojím komunikovat a straním se jich. V hlavě mám jedinou myšlenku - proč by vůbec měly zájem se bavit zrovna se mnou? Proč by se mnou chtěly jít do města? Nebudu otravná? apod.
Nevím, co dělat. Kdykoliv si řeknu, že do města půjdu, vycouvám, protože se bojím, že tam zůstanu sama sedět a nikdo nebude mít zájem se mnou prohodit i jen slovíčko, protože jsem to prostě já.
Jsem bezradná. Kde to začít odbourávat?
Kamila.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, Kamilo. V principu bývá při řešení obtíží tohoto typu užitečné pochopit, kde mají kořeny a jaké mají souvislosti, začít je postupně a po drobných krůčcích překonávat a tím měnit zaběhnuté myšlenkové schéma. S touto zkušeností dochází i k postupné změně souvisejících prožitků. Pokud se vám to nedaří samotné či za pomoci blízkých, bylo by vhodné vyhledat odbornou pomoc. Průvodcem a podporou vám může být psycholog či psychoterapeut. Můžete se obrátit např. na psychologickou ambulanci nebo školního psychologa.
Držím vám palce!
Vlaďka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Vašim pocitům dobře rozumím. Sama jsem ve Vašem věku i ještě mnohem později podobné pocity zažívala. Tyto prožitky úzce souvisí se vztahem člověka k sobě samému, s hladinou sebevědomí a vědomím vlastní hodnoty v očích druhých lidí. Já si například dlouho myslela, že musím být něčím opravdu výjimečná, abych vůbec byla pro druhé lidi nějak zajímavá. Do vztahů jsem vkládala hodně energie, prožívala přehnané obavy a příliš mi záleželo na tom, co si druzí o mně myslí a jak mě vidí. To celé bylo pro mě často tak náročné, že jsem se kontaktům s lidmi vyhýbala. Jsem introvert a proto ani dnes nevyhledávám příliš často společnost mnoha lidí. Přesto se mé pocity do značné míry proměnily. To, co mi pomohlo, byla psychoterapie. Mám zkušenost s terapií skupinovou i individuální. Každá z nich měla pro mne nějaký přínos a postupem času se můj vztah k sobě samé i k mému okolí zásadně proměnil. Vřele Vám doporučuji zkusit si najít podobný typ odborné psychické podpory ve Vašem okolí. Na tyto pocity člověk většinou nevyzraje sám, potřebuje k tomu zkušeného "průvodce" v podobě vyškoleného odborníka. Upřímně Vám přeji hodně štěstí a brzkou úlevu od Vašich obtíží.
Zpět na seznam