sociální fobie

Dobrý den, je mi 17 let, chodím na střední školu a trápí mě sociální fobie. Nikdy jsem na vyšetření u psychiatra nebyla, tudíž si nemohu být jistá na 100%, ale typické příznaky na mě sedí. Musím ale říct, že od té doby, co jsem si svůj problém uvědomila a začala na sobě pracovat, můj strach ze sociálních situací jsem dokázala do jisté míry potlačit. Odbourala jsem například strach ze zvednutí ruky na vyučování (pouze v některých předmětech, v nějakých naopak toužím připojit se k diskuzi a vyjádřit svůj názor, ale zamrznu, srdce se mi rozbuší a ruce rozklepou jen při pomyšlení na to). Objednat si jídlo v restauraci už pro mě taky není takový problém, jako býval. Pravidelně se mi ale stává,že se domluvím s přáteli, že se sejdeme, ale na poslední chvíli setkaní zruším, protože mě přepadne strach, že mě vlastně nenávidí a smějí se mi za zády a další absurdní myšlenky. Den svých narozenin jsem strávila zavřená v pokoji a odmítala jsem jít ven. A potom jsem z toho samozřejmě byla v "depresi". Chci se zeptat, jestli, pokud budu pokračovat ve snažení se odbourat svůj strach a vystavovat se "šokům" i nadále, je možné ZCELA mojí fobii vyléčit? Nebo je nutné zajít na vyšetření a případně brát nějaké léky či chodit na terapii? Děkuji za odpověď, A
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, přijde mi skvělé, že na svých potížích pracujete a mám radost, že vám to pomáhá. K odpovědi, zda docházet na psychoterapii si pomohu přirovnáním ke sportu a trénování (ostatně, to co provádíte je především nácvik - trénink situací). Řada lidí sportuje a trénuje sama (jako nyní vy). Mnohdy to vede k dostatečným výkonům nebo ke zlepšení kondice. V některých případech se růst zastaví, nebo se objeví nějaké jiné obtíže a pak bývá vhodné navštěvovat trenéra (ve vašem případě psychoterapeuta). Trenér (i psychoterapeut) mohou pomoc v rozpoznání chyb, které si neuvědomuje, nabídnout další vhodnou techniku, povzbuzovat a motivovat atd. Přímo k vaší otázce - docházka do psychoterapie vám může pomoci k rychlejšímu či většímu zmírnění obtíží a může být velmi užitečná, pokud se zlepšování zastaví. Dále může pomoci porozumět širším souvislostem obtíží, pokud byste to považovala za vhodné. Pokud své pokroky považujete za dostatečné, není nezbytně nutné někam docházet, můžete ale této možnosti využít i kdykoli v budoucnu, pokud budete potřebovat. Kde jsou meze vaší léčby / tréninku není možno dopředu říci. Nedokáži tedy odhadnout, zda se vám podaří potíže zcela vyléčit, předpokládám však že je velmi slušná šance, abyste časem vedla vcelku normální život. Co se týká léků, bývá jejich užívání vhodné především v případech, kdy jsou problémy tak velké, že znemožňují základní fungování. I tak bývá většínou vhodné je doplnit o nějakou formu psychoterapie nebo nácviku situací. Držím vám palce a přeji ať vám úsilí vydrží!
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Pamatuji si, že ve Vašem věku jsem prožívala velmi podobné pocity obav a nejistot v kontaktu s ostatními lidmi, i když jsem tehdy pojem "sociální fóbie" nejspíš vůbec neznala. Moje nízké sebevědomí mi podráželo nohy a zneschopňovalo mě v situacích, ve kterých bych jinak s přehledem obstála. Také jsem se dlouhé roky pokoušela poradit si s tím sama. V některých ohledech jsem se dokázala sama posunout, v jiných ne. Nakonec jsem odbornou pomoc vyhledala, ale až o mnoho let později. Nejprve jsem začala chodit na psychoterapii a posléze jsem při zhoršení úzkostných a depresivních potíží musela jít i k psychiatrovi. V mém případě se tedy zotavení z psychických potíží vlastními silami nepodařilo. Charakter mých obtíží byl příliš závažný. Vůbec si však netroufnu soudit, jak to je a bude v případě Vašem. V době dospívání jsou různé psychické výkyvy celkem běžné a u někoho vymizí spolu s tím, jak stárne a nabírá na sebejistotě. Pokud by Vás však obavy a nejistoty vyřazovaly z běžného života mezi vrstevníky a snižovaly Vám zásadním způsobem kavlitu života, pak bych vyhledání odborné pomoci spíše doporučovala. Přeji Vám jen vše dobré, včetně úspěšného dokončení školy.


Zpět na seznam