Stavy nestavy

Dobrý den, abych Vás uvedla do kontextu: Mám skvělou podporující rodinu, nemám být proč nešťastná. Často mě ale přepadávají jen tak divné pocity. První většinou při tomto otočení přijde zlost na všechno kolem mě (často jsem předtím až v euforické náladě). Pak se ale něco zlomí, já cítím zlost a jsem jako papiňák. A moc dobře vím, že si to kolem mě rodina nezaslouží, nechci se tak k nim chovat zle, vždy je mi to líto. Pak většinou přichází plačtivá část. Bývám unavená, mám pocit osamělosti, nic neumím, děsí mě budoucnost, nemám motivaci, zvládá, jen to nejnutnější. (+ stažené hrdlo, špatné dýchání, pláč) Také mě děsí chodit mezi lidi, kde by mohla nastat neočekávaná situace. Snažím se tomu vyhýbat a být na všechno připravená. Naposled nastala podobná situace doma, kdy se to zdálo jako banalita, pro mě ne (strašně se mi klepaly ruce, bylo mi mizerně). Doma si ze mě dělali téměř dobrý den, že jsem hysterka. Opravdu mi stačí jedna dobře mířená slovní trefa (ať už nevědomky) a já se rozbrečím a nedokážu to zastavit. Moje hlava pak nejde utišit, špatně usínám. Tíží mě také vtíravé myšlenky, následované katastrofálními scénáři. Opravdu je to vysilující, každou chvíli přemýšlet o něčem, co je vlastně irelevantní, mě to stejně děsí. Mamině se s tím svěřit nedokážu, děsí mě odpověď jako, že to je blbost a nesmysl. Potřebovala bych vrátit úsměv zpět do svého života, ale nevím jak, abych to zvládla. Můžete mi nějak poradit? Předem Vám děkuji za odpověď.
Avatar

Jana Rašková Ottová

Odpověď odborníka:
Dobrý den, oceňuji velmi, že hledáte porozumění sama sobě, a také s jakou vnímavostí se snažíte mapovat své prožívání, jak sama sebe reflektujete. Jsou období života, kdy jsou časté změny nálad vcelku obvyklé, a to je období dospívání a mladé dospělosti, těhotenství u žen, anebo období se zvýšenou zátěží, stresem. Pokud jste ještě k tomu citlivý a vnímavý člověk (Vaše nervová soustava může být křehčí a náchylnější na podněty z okolí), pak není divu, že prožíváte silné emoce a ve výledku je to vyčerpávající. V první řadě podpořím odpověď naší peer poradkyně, která radí nejen některé základní techniky, ale také možnost svěření se s tím, co prožíváte. Nebýt na to sama je jeden z důležitých momentů, jak to celé zvládnout. Pokud si neumíte nyní představit, že byste se mohla svěřit mámě, nebo někomu jinému blízkému, můžete využít telefonickou Linku bezpěčí, kde Vás pracovník nasměruje, může Vás provést prvními kroky. Velmi dobrou službu by Vám určitě mohla udělat psychoterapie, ta může přinést prohloubení uvědomění, aby se nestávalo, že Vás pocity přepadají "jen tak", jak píšete, ale abyste jim v takových situacích lépe rozuměla a mohla sama se sebou vědomě zacházet. Pro chvíle, kdy máte stažené hrdlo, klepou se Vám ruce, Vám může pomoci relaxace. Její pravidelné cvičení (například autogenní trénink, Jacobsonova progresivní relaxace) alespoň 2x denně pak může díky návyku pomoci ve vypjatých situacích. Obecně je dobré udržovat zdravý životní styl, tedy dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, dobře jíst a dodržovat spánkovou hygienu, což může velmi ovlivnit, v jaké psychické kondici budete a jak budete zvládat případné vykyvy nálady. Pokud Vás nepohoda již nyní omezuje v životě, jaký byste chětal žít, pak se na odbornou pomoc - psychoterapii, obraťte kdykoliv. Držím Vám moc palce a přeji hodně štěstí.
Avatar

Vlasta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz do naší poradny, z kterého vnímám, jak citlivou máte duši. Pěkně a výstižně jste popsala své pocity, děkuji za Vaši odvahu, že to dokážete sdělit a chcete s tím něco udělat, abyste se cítila zase dobře. Už to, že máte funkční, podporující rodinu je vlastně dobrý základ. Pokud máte důvěru a najdete odvahu si s někým z rodiny (např. s Vaší mamkou) o tom popovídat, tak jste na dobré cestě, možná nakonec přeci jen najdete u ní porozumění. Jak popisujete „otočení“, tak nejspíš dochází k naprosté změně nálady a pocitů. Nejčastěji se s tím potýkám nejen já sama, ale podobně to popisují i mí klienti s maniodepresivní poruchou. Samozřejmě Vám nechci vnuknout myšlenku na nějakou psychiatrickou poruchu nebo diagnózu, to opravdu ne. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že mi v mé bezradnosti ohledně podobných změn, vnitřních pocitů apod. pomohla konzultace s psycholožkou, i kdyby jednorázová návštěva. V rozhovoru jsem popsala, co se mi děje, jak to ve mně asi vypadá, už jen to sdělení mé starosti někomu mi ulevilo, získala jsem pocit, že na to nejsem sama. A odborník může poradit nebo podpořit, porozumět svým náladám a dalším příznakům. Tak jsem i já, lépe pochopila svou náturu, jak to ve mně funguje, lépe jsem všemu porozuměla. A nyní s odstupem času mohu normálně fungovat v běžném a pracovním světě, i s úsměvem. Pro pocit (vnitřního) klidu, vnímání života, radost mi také pomáhá jóga, různé dýchací techniky nebo soustředěnost na dech v neklidné situaci, dále technika mindfullness (informace najdete na webu nebo v knihovně), případné myšlenky nebo výčitky, že nic neumím apod., překonávám pochvalou či oceněním sebe a sebemenší věci (např. ráno, že vstanu a nezaspím atd.), kterou dokážu, dovedu udělat. Ve mně to probouzí lepší pocit ze sebe sama a hrdost na to, co zvládnu. Je to takový můj protilék vůči vlastnímu pesimismu, chmurám. Doufám, že i Vy najde nějakou techniku, která Vám pomůže k řešení této situace a najít zase radost ze života. Přeji hodně štěstí, zdraví, ať se daří.


Zpět na seznam