Strach

Dobrý den,máme dvouletou vnučku, která se poslední dobou začala všeho bát.Přejede kolem motorka a začne strašný řev, zakokrhá kohout a je řev, viděla svého strýce nést hasickou uniformu a začal řev až hysterický.Jak ho uvidí i bez uniformy strašný řev. Jak jí pomoc? Její strýc bydlí s nimi v jednom domě. Může to být tím, že vycítila že od nich odešel tatínek? Pomůže to když, se vrátí?
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, zaměřuji se na práci s dospělými, s dětmi mám proto jen omezené profesní zkušenosti. To, že se takto malé děti mohou bát pro nás nepochopitelných věcí, nepovažuji za nic mimořádného, zvláště pokud se jedná o věci neobvyklé, spojené s úlekem nebo příliš intenzivním podnětem. Pláč je u nich pak jedním ze základních způsobů, jak dát najevo nelibost. Pro to, aby přijaly obávanou věc jako normální, je vhodné respektovat jejich strach, snažit se trpělivě podporovat, uklidňovat a vysvětlovat. Dát čas, aby z pro ně bezpečné vzdálenosti zjistily, že se nic nebezpečného neděje a pak povzbuzovat bez spěchání ke společnému přiblížení a průzkumu. Nápomocná může být i hra. Například bych hasičskou uniformu (či třeba jen čepici) ukázal dítěti z dálky -"podívej, támdle na židli je to modré strejdovo oblečení .. nemusíme se ho bát, vždyť to jsou jen kalhoty a bunda .. to znáš ..". Klidně bych na dítě mluvil, držel je za ruku či v náručí (jak by chtělo) a po chvíli, až by se uklidnilo, bych se společně s ním začal postupně přibližovat a zkoumat - nikoli však silou a proti jeho vůli. Po přiblížení a prozkoumání z blízka, bych si s oblečením hrál nebo dělal legrácky (nasazení čepice, oblečení kalhot na ruce ...). V celém procesu je však důležité jít pomalu a postupně, jak strach ustupuje. "Lámáním na sílu" bychom s velkou pravděpodobností spíše utvrdili že věc je nebezpečná či nepříjemná. Obdobně i s kohoutem či lidmi (u těch může být vhodné domluvit, ať se na dítě nevrhají, ale třeba se věnují své obvyklé činnosti, nebo něčemu, co dítěti umožní je "bezpečně" pozorovat nebo ho může zaujmout). Co se týká odchodu otce, přímou souvislost bych nečekal. I když je pravděpodobné, že napjatou atmosféru či změnu dítě cítí, a to může tyto reakce zesilovat. Problematiku vztahu mezi rodiči a uspořádání jakým způsobem se budou o dceru dále starat, bych rozhodně řešil odděleně od těchto potíží. Držím palce.


Zpět na seznam