Strach

Dobrý den, trápí mě již delší dobu jeden přiznaný problém, kterého bych se ráda zbavila. Jsem jedináček, z rozvedené rodiny, dospělá žena, jež má už svou vlastní rodinu. Má matka je velice úzkostlivá osoba, všeho se bojí, vše řeší až s panickým strachem z toho, aby vše dopadlo podle ní. Začínám být tímto jejím strachem velice ovlivněná a moc mi to překáží v mé jinak pohodové a veselé povaze. Toto se již projevuje v mé výchově syna, hádkách s manželem. Prosím, jak se tohoto získaného strachu, neustálých kontrol a přemýšlení, abych udělala vše správně, zbavit? Mnohokrát Vám děkuji za odpověď.
Avatar

Jana Rašková Ottová

Odpověď odborníka:
Dobrý den, dškuji za Váš dotaz, určitě chci podpořit odpověď naší peer poradkyně, ke které nemám moc co dodat. Je obvyklé, že pokud matka vychovává své děti úzkostlivě, tak je svým přístupem ovlivňuje. Proto se nedivím, že jisté znaky na sobě vnímáte. Takový náhled, tedy že si je uvědomujete, je důležitým prvním krokem k tomu, abyste je mohla měnit. Jednoduchá odpověď na to, jak se zbavit strachu, úzkosti a potřeby kontroly neexistuje, jedná se o proces, který nějakou dobu trvá. Dlouhodobě úšpěšným řešením může být zejména psychoterapie, individuální anebo skupinová, kde můžete nahlédout souvislosti a naučit se zacházet sama se sebou jiným způsobem. Je vhodné vyhledat odbornou pomoc tehdy, když Vás obavy již nějakým způsobem limitují či narušují Vaše běžné fungování doma či v práci. Ke zmírnění úzkosti a strachu pomáhají také různá relaxační cvičení, meditace, cvičení jógy, a podle výzkumů pak především aerobní cvičení (běh, svižná procházka venku). Důležité je také najít si něco, na co se budete těšit, co Vám udělá radost. Mnohdy je také dobré si promluvit s někým blízkým, kdo Vás vyslechne a nasměruje k většímu pochopení Vaší mysli a myšlenek. Pro podrobnější tipy můžete také nahlédnout do publikací, které k tématu obav a úzkosti zpracovává MUDr. Ján Praško. Přeji hodně štěstí, ať se brzy cítíte lépe.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, je až neuvěřitelné, jak váš dotaz připadl zrovna na mě, která má velmi podobnou zkušenost, skoro jako přes kopírák. Mně s podobným problémem pomohla delší pravidelná psychoterapie. Bohužel jsem se k ní dobrala až poté, co se přidala i moje vlastní silná úzkost - a rozhodně bych vám nedoporučovala čekat tak dlouho. Věřím, že co v dětství od rodičů "nasajeme", zvyky a vzorce chování a bohužel i prožívání, máme někde ve své výbavě a může nás to časem dohnat. Někdy až ve středním věku po krizích a stresech, které může život přinést. U vás je možná zbytečné volit rovnou psychoterapii. Zkuste si nejdřív často připomínat, že vy sama podobné úzkosti nepodléháte, že nejste stejná jako vaše maminka, že máte věci jinak. Pokud by to nepomáhalo, můžu vám terapii doporučit. Pro mě to bylo místo, kde jsem vždy dostala podporu a naslouchání, ale také otázky, které mi pomohly si uvědomit, jak věci prožívám a postupně to také změnit k lepšímu. Držím palce.


Zpět na seznam