Strach-sociální život

Dobrý den, oceňuji otevřenost a důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte. Rozumím, že Vás strach z krásných žen, a možná taky nějaký druh úzkosti a nejistoty odrazuje od navazování vztahů se ženami, když o ně máte zájem. Dobrá zpráva je, že se snažíte s tím něco dělat. Teorii studujete, o důvodech přemýšlíte, doporučila bych Vám vykročit i k praxi. Konkrétně mám na mysli docházení do terapeutické, sebezkušenostní skupiny, kde můžete v bezpěčném prostředí o svých prožitcích hovořit, prozkoumávat souvislosti u Vás konkrétně a nacvičovat nové vzorce chování. Zpětná vazba od dalších účastníků Vám může být dobrým zrcadlem a oporou. Pokud byste skupinu vnímal jako příliš velkou výzvu v tuhle chvíli, lze samozřejme začít i docházkou do individuální terapie jako přechodnou možnost, ovšem u Vás vnímám skupinu jako vhodnější variantu. Určitě Vás chci také podpořit k praxi "na vlastní pěst". Tedy zkoušet oslovovat ženy z okruhu přátel i méně známé, které se Vám líbí, zapříst rozhovor, a postupně tak sbírat zkušenosti. Že se první setkání nemusí dařit k Vaší spokojenosti, je úplně normální, budete však mít možnost se nad tím s odstupem v klidu zamyslet a cvikem se "otužovat". Bývá obvyklé, že čím více se něčemu vyhýbáme, tím větším strašákem se to stává a naopak. Tedy směle do toho a držím Vám palce.

Dobrý den, obdivuji Vaši odvahu k napsání Vašeho dotazu, a vůbec k popsání Vašich pocitů. Ne každý člověk je schopen mluvit o sobě a o svých pocitech jako je strach, obavy, úzkosti. Ale nyní k Vašim obavám a úzkostem, které mě nechaly zavzpomínat na podobné pocity, které jsem zažívala ve svých 20- ti letech. Když jsem se měla s někým setkat, a vůbec s někým promluvit, o kterého jsem projevovala i zájem, ať už že se mi líbil „zvenku nebo zevnitř“ (krásně trefně jste to popsal i Vy sám), nebo když jsem měla vystupovat kdesi veřejně mimo rámec mé rodiny, tak jsem pociťovala nejen knedlík v krku, obrovskou trému, srdce mi tlouklo na poplach a v hlavě se mi honily myšlenky, jak asi bude druhý člověk reagovat nebo co si o mě pomyslí ostatní… - no cítila jsem se jako naprostý nekňuba (nemehlo). Sám píšete jedno pravidlo – chovat se slušně. Ano, dobře jste to trefil, neboť slušnost je základem všeho, nejen mezilidských vztahů, ale i vůbec vystupování a jednání ve společnosti. Jen tak dál, mnoha lidem kolikrát chybí i alespoň střípek slušnosti. Rozumím, že člověk se cítí v nepříjemné situaci, jako je veřejné vystupování, styk s lidmi, společná konverzace docela nepříjemně a zrovna ne ve své kůži, často jsem pochybovala i já sama o sobě, o sebedůvěře. Pocity jako stud, ostych mi čím dál víc ubíraly na mém sebevědomí a nakonec to dopadlo tak, že jsem si nebyla jistá sama sebou a v extrémních případech dokonce i přestávala mluvit, komunikovat. V minulosti jsem svojí nejistotu před lidmi zakrývala, i když to zní absurdně, svým výběrem oblečení – hlavně vypadat nenápadně. Nebyla jsem si jistá, kdo vlastně jsem. Ale časem jsem začala hledat sama sebe, nejen vnitřně, ale i zvenku. Po letech a častým experimentováním se můj šatník nejen obohatil, ale dokonce se stál mým poznávacím znamením – vzory a barvy, na které ostatní lidi začali reagovat pozitivně (i komplimenty) a já jsem se cítila dobře a jistá ve svém oblečení - ve své vlastní kůži. Ve strachu jsme zranitelní, ale když budeme vědět, kdo jsme – „Jsem to, co jsem“, tak nám tento pocit osvobození přinese odvahu, sebejistotu za každých situací. Protikladem strachu je odvaha. Není to jednoduché, ale někdy krok za krokem můžeme dospět k tomu, že budeme mít odvahu být sám sebou. Jak již dříve Oscar Wilde řekl: „Buďme sami sebou, všichni ostatní už tady byli.“ K odvaze patří i pojem sebeuvědomění. „Sebeuvědomění bez odvahy znamená, že víte, kdo jste, ale zbytek světa se to nedozví.“ V mládí se člověk snaží zapadnout dobře do kolektivu, ale nezapomeneme přitom, co znamená být přirozený? Kdo si uvědomí sám sebe, pocítí jistou pýchu, když začne konečně pochodovat podle svého vlastního vnitřního rytmu. Takový pocit povznesení přináší odvahu a dává sílu být sám sebou. Naučme se pozitivnímu vnímání sebe sama, ať si kdo chce, co chce myslí. Přeji Vám odvahu k Vašemu JÁ a k jeho objevování.