Strach z jízdy v autě

Dobrý den!Syn(3 roky) má panický strach z jízdy v autě.Mělo to asi souvislost s jízdou v sedačce na kole(umístěna za sedadlem-kouká na záda).Sedl si do ní,smál se.Manžel s ním jezdil po dvoře,já mávala.pak kluci vyrazili na krátkou jízdu sami.To už se synkovi nelíbilo.Odpoledne jsme sedli do auta.Normálně jezdíme tak,že já sedím se synem vzadu.U spolujezdce máme sundanou opěrku,aby syn viděl ven.Tentokrát byla opěrka nandaná a já seděla vepředu a babička se synkem vzadu.Ujeli jsme pár metrů a syn začal hrozně plakat a chtěl ven.Zastavili jsme a šli domů.Občas jsme jízdu zkoušeli,ale jakmile jsme se přiblížili k autu,syn začal plakat a chtěl domů.Snažili jsme se netlačit a dát tomu čas.Udělali jsme několikaměsíční pauzu.V únoru se syn rozjezdil.První jízdu chvilinku plakal,ale už ne panicky.Po pár metrech to bylo dobré.Sice bylo vidět,že se bojí,držel mě pevně za ruku,ale jízdu si užíval.Po měsíci byl syn nemocný a museli jsme 2x k doktoru.To se už začal cukat,ale ještě párkrát jsme někam vyrazili.Při poslední cestě jsme jeli kousek za náklaďákem,syn neviděl dopředu a úplně se zasekl,začal opakovat jednu větu dokola.Zastavili jsme,počkali,až syn uvidí před sebe.Od toho dne už do auta nesedl.Napadá mě,zda nemá syn klaustrofobii.Protože se začal bát i jízdy ve výtahu.Jen nevím,jak z toho ven.Žijeme na vesnici,kde se bez auta neobejdeme.Se synem si o jízdě povídáme,lákáme na výlety,ptáme se,co by pomohlo.Je vidět,že by rád vyrazil,ale ne autem.Prosím o radu,jak máme postupovat.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, profesně se orientuji na práci s dospělými a s dětmi mám velmi omezené pracovní zkušenosti. Obecně bych se snažil postupovat obdobně tomu co popisujete - postupně trénovat, zaměstnat pozornost, podporovat, doměňovat že to zvládne (např. tím, že krátká cesta slouží k dosažení místá /činnosti, která je pro něj zajímavá) . Zkoušel bych syna na podobné situace přivykat i jinak - např. hrou na cestování, hrou s autíčky, dětskými filmy, kde se jezdí autem apod. Snažil bych se s ním o situaci co nejvíce mluvit, možná by dokázal nějakým způsobem vyjádřit, co se mu nelíbí. Více vám bohužel nedokáži poradit. Pokud tyto postupy nepomáhají, obraťte se na dětského psychologa či psychoterapeuta pracujícího s dětmi. Přeji ať se to podaří zlepšit.
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Váš dotaz mě zaujal. Nejsem sice matka, ale jsem sama dost úzkostná až panická a soudím, že vlastně postupujete správně, neboť dáváte synovi i čas na vydechnutí, i ho znovu stresu vystavujete, což je velmi důležité, takže mám potřebu Vás pochválit. Co se synovi ale vlastně děje nevím a velmi doporučuji vyhledat odbornou pomoc, například dětského psychologa. Držím Vám palce.


Zpět na seznam