Tatínkův rekvalifikační kurz
Dobý den
Předem se omlouvám, pokud svou situaci nedokážu srozumitelně popsat, ale trápí mě tak, že jsem do problému doslova "ponořena" a nedokážu myslet na nic jiného.
Jde o to, že můj tatínek měl už dlouhou dobu zájem o rekvalifikační kurz při zaměstnání. Věděl o tom nadřízený a věděli jsme to i my. Jenže byla nepříznivá covidová situace, nevěděla jsem, kdy má kurz začít, a tak jsem to neřešila. Dnes nadřízený tatínkovi zavolal s tím, že kurz začne v září.
Jenže tatínek bude jednou týdně jezdit do školy do Uherského Hradiště a bude to trvat dva roky.
Za prvé: Vůbec si nedokážu představit 56tiletého muže ve škole, (tohle je podle mě "možné jen ve filmu" a za druhé se bojím, že se bude celé dva roky jen učit, nebude mít na nic čas a já s ním celou tu dobu nebudu moci ani promluvit, abych ho nerušila. Nesmět dva roky mluvit s otcem, to je, jakoby byl na vojně.
Nebojím se, že by kurz nezvládnul. Je chytrý a schopný učit se nové věci, to vím. Bojím se jen toho, co jsem popsala výše.
Poraďte mi, prosím, co mám dělat. Neustále mi ta myšlenka vhání do očí slzy.
Mockrát Vám děkuji a přeji hezký den.
Jana Rašková Ottová
Odpověď odborníka:
Dobrý den, rozumím tomu, že vnímáte tatínkovu docházku do zaměstnání a zároveň do školy jednou týdně po dobu dvou let jako náročnou. Z obavy, kterou popisujete, vnímám, jakobyste měla dojem, že tímto částečně o tatínka "přijdete", respektive o nějaký společný čas s ním, který se možná omezí. Je pravděpodobné, že bude mít s rekvalifikačním kurzem dohromady více práce než doteď, že bude muset věnovat nějaký čas učení a přípravě. Nezdá se mi ale pravděpodobné, že by se to vyvinulo do takové krajnosti, jak popisujete, tedy že byste s ním nemohla celé dva roky promluvit. Dokážete si představit, že byste s ním mohla o svých obavách pohovořit již teď? Někdy člověku pomáhá nebýt na starosti sám, ale moct je sdílet. Nejlépe s tím, koho se to týká. Myslím si, že můžete společně vymyslet již dopředu strategii takovou, aby Vaše obava mohla zůstat nenaplněná. Je také možné, že se Vám obava vrací jako vtíravá myšlenka, které se lze jen těžko bránit. Tomu by mohlo pomoci výše popsané promluvení s tatínkem, ověření, že to tak nemusí nastat. Poté si můžete nacvičit rázné "Stop!", kterým si v hlavě zastavíte každý pokus Vašich myšlenek rozvíjet toto téma extrémním směrem. Další možností, když se taková myšlenka objeví, a vyjiž víte, že není pravdivá, je odvedení pozornosti - například tím že se nějak zaměstnáte (zacvičit si, sprcha, zavolat kamarádce, přečíst si něco krátkého, apod.) a myšlenka tak odplyne anebo se zmírní. Pokud by nic ze zmíněného nefungovalo, anebo by se to objevovalo i v jiných oblastech života, můžete se také obrátit na odborníka. Přeji hodně štěstí.
Zpět na seznam