úmrtí

Dobrý den,2.9.2018 mi zemřela matka-den před mými narozeninami. Jelikož již pěknou řadu let docházím na psychiatrii (pro GAD se sklony k panice a deprese) a i jsem strávil ca.5 týdnů v PnHB (6/2017),tak vlastně díky lékům (Argofan,Pregabalin,Ketilept-na noc) a velké obětavosti mé ošetřující psychiatričky, jsem to řekněme rozdýchal celkem brzy (do týdne?). Ale 6.4. mi zemřela moje Labradorka (skoro 13 let),která byla jak moje mimino a to doslova,děti nemam,ženu taktéž ne,tak.. Je to již přes dva týdny,se nemohu srovnat! Každý den chodim k jejímu hrobečku,chvílema pobrekuji,zaměstnání vykonávam tak na čtyřku,celkově bez nálady,moc nemluvim,unavený,i přes Ketilept špatně spím,... No prostě já nevim! Často mi byla doporučována psychoterapie,atd.,což se v PnHB osvědčilo,ale jelikož bydlím "na samotě u lesa",tak je tu problém i s psychologem.Nevim,co mám dál dělat,pořád mě to bolí a léky bych nerad navyšoval, i přesto,že mi to doktorka doporučila.Možná podotknete,abych šel mezi lidi,dobré známé,vykecat se,... Ale když jsem to zkoušel,tak jsem se neudržel a začal brečet a lehce se zhroutil.Nebo mi bylo řečeno,že to přebolí,atd.To já vím,že to přebolí,ale já nejsem schopnej normálně přemýšlet a začínam i zapomínat. Mám mozek přetížený.Nežádam Vás o přímou,cílenou radu,léčbu,ale spíš o tzv.nakopnutí do života a to asi bude těžký.K psychiatričce jdu 15.5. a možná i dřív.Už jsem přemýšlel zase o PnHB. Milan 38 let
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, Milane. Pokud jsem dobře pochopil, tak Labradorka pro vás byla nejbližším tvorem a proto mi přijde srozumitelné, že vás to tolik zasáhlo. V procesu vyrovnávání se se ztrátou někoho blízkého je opravdu důležitým faktorem čas, který vytváří prostor pro to, abychom ztrátu odžili (tedy i vybrečeli), postupně si přivykli na to, jak vypadá běžná denní realita za změněných podmínek a posléze začali hledat způsoby, jak toto prázdné místo zaplnit, nebo jak s ním žít. Tento proces má různé fáze a jejich trvání může u různých lidí značně variovat. Většinou nelze průběh urychlit nebo přeskočit (to by navíc do budoucna hrozilo tím, že se nedořešené téma při další zátěži znovu otevře ). Lze však hledat způsoby, jak se v tom "neutopit" a učinit toto těžké období alespoň o něco snesitelnější - tím že máme zdroje podpory. "Neutopením" myslím zvládnutí základních životních nároků - postarat se o sebe, uvařit, uklidit, najíst se, vyspat se, odvést v práci výkon za jaký mě nevyhodí. Pokud se to v těchto oblastech nezačne zlepšovat, považoval bych za rozumné se o dočasném navýšení léků poradit s vaší psychiatričkou. V "učinění snesitelnějším" pro řadu lidí bývá významná činnost (mnohdy manuální) a kontakt s dalšími lidmi - v prvních týdnech nevadí, že z tohoho "nemám radost jako dřív", stačí pokud je mi u toho "alespoň trošku lépe". Emoce obvykle bývá vhodné respektovat - když se vám chce brečet, tak brečte; zvlášť pokud to přináší úlevu. Významnou podporou opravdu může být psychoterapie. Pokud vám doma samotnému není snesitelně, pokud nebudete zvládat docházku do práce, nebo jsou pro vás základní životní nároky nyní těžké, mohla by být hospitalizace (zvláště na psychoterapeutické oddělení) dobrou volbou. Předpokládám, že by vám správně poradila i lékařka s kterou máte opakovaně dobrou zkušenost. Pokud se nedokážete rozhodnout sám, nechcete se jí zeptat na možnost dřívějšího termínu? Držím vám palce a přeji ať je brzy - alespoň o kousek - lépe!
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Vaše životní situace je opravdu náročná a úplně Vám rozumím, že prožíváte silnou bolest a pocit ztráty. Ze své vlastní zkušenosti vím, že lidé s úzkostnými a depresivními potížemi reagují na všechny životní výkyvy ještě mnohem citlivěji. Není se vůbec čemu divit, že nejste schopen soustředění, práce, že se Vám horší spánek a jste bez nálady. Procházíte procesem truchlení, který nelze obejít ani potlačit. Dříve jsem se také bránila navyšování léků v době nějakých krizí, ale nyní jsem spíše nakloněna léky si navýšit, pokud mi to může pomoct krizi lépe překonat. Pokud máte dobrou zkušenost s hospitalizací, snad by Vás mohla povzbudit znovu. Univerzální recepty neexistují, každý člověk je jedinečný. Nejlepší je vycházet z toho, co už v minulosti pomohlo Vám. S čím máte dobrou zkušenost. Věřím, že s plynoucím časem se budete cítit lépe a snad najdete brzy svou stabilitu a novou radost ze života. Upřímně Vám to přeji.


Zpět na seznam