urofílie

Dobrý den, nevím, zda bych byl klasifikován jak opravdový urofilik, či nikoliv, ale tak jako tak je to spolu s jednou z dalších legálních parafílií již 11 let součást mého života. Celý život se snažím s nimi bojovat jako se závislostí, ale snaha se zdá marná. Poprvé jsem začal o tyto skutečnosti jevit zájem, již když mi byly cca.4 roky. Nic z toho celý život sama nepraktikuji, jen se dívám. Ráda bych věděl, jaké je její psychologické pozadí a důvody pro její vznik. Tato skutečnost je samozřejmě mnou vnímána jako nenormální a není to něco, s čím se člověk může někomu svěřit, hlavně ta druhá parafílie, která mě spíše trápí. Z důvodu jejího charakteru ji však zmiňovat nechci. Případně bych se rád i dozvěděl, zda by mi s lepším pochopením této skutečnosti pomohl spíše psycholog, nebo sexuolog, jelikož jsou obě tyto "věci" i předmětem sexuálním. Na internetu sice člověk těch pár studií a článků najde, ale není to dostatečné. Předem děkuji za jakoukoli odpověď
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, s ohledem na to, že nepopisujete větší detaily a že se na tuto oblast nespecializuji, vyhnu se spekulacím o možných příčinách. Myslím, že pro základní orientaci a informaci můžete navštívit jakékoli sexuologické pracoviště. Co se týká systematičtější práce na hlubším porozumění a přijetí, byla by pro vás pravděpodobně užitečná docházka k psychologovi zaměřujícímu se na sexuologickou problematiku, případně k sexuologovi, který se zároveň věnuje psychoterapeutické práci. Kontakty a doporučení by vám měli být schopni poskytnout v sexuologické ambulanci - a považuji za pravděpodobné, že mnohdy budou tuto péči schopni nabídnout i v rámci svého pracoviště. Přeji, ať se vám podaří najít způsob jak žít spokojeněji.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, k vašemu dotazu nemohu sloužit vlastní zkušeností, ale podobně jako u jiných potíží s psychikou se domnívám, že pravidelná psychoterapie, tedy rozhovory s někým, kdo je na vaší straně, můžete před ním být otevřený/á a probrat své myšlenky i život, může mnohé nám samým pomoci odhalit. Osobně věřím, že za mnoha našimi potížemi jsou hluboce uložená přesvědčení nebo obavy, kterých si na vědomé úrovni ani nejsme vědomi nebo navyklé životní scénáře a vzorce, které se po jejich zvědomění dají nejen pochopit, ale do nějaké míry také změnit. Tak to bylo u mé úzkosti a deprese. Ačkoli to není to samé, možná by vám terapie také pomohla. Pro mě to, navzdory potřebné trpělivosti a někdy i dřině, byla jedna z nejužitečnějších zkušeností. Držím palce a přeji vám hodně štěstí.


Zpět na seznam