Už nevím, co se sebou mám dělat

Mamka je na mě naštvaná kvůli známkám a že jsem zhubla 5 kilo za posledních pár měsíců a ihned mě obviňuje z anorexie.. Jenže anorektičky jsou narozdíl ode mě hubené.. Začly se mi prohlubovat i sebevražedné myšlenky, přišly panické záchvaty a s tím i takové zvláštní stavy, které tu zkusím popsat.. Občas se cítím, jako bych neexistovala.. Když jdu po ulici, nebo jsem někde mezi lidmi, tak si přijdu jako pozorovatel nějakého filmu, kterého nejsem součástí, nejsou ve mně absolutně žádné pocity a necítím úzkost, kterou bych běžně mezi lidmi cítila.. Ani nevím, jestli je horší úzkost, na kterou jsem zvyklá, nebo tento stav, který moc neznám, stává se totiž jen občas a nikdy nedokážu odhadnout, kdy se vrátí. Už jsem z toho dost unavená.. Zkoušela jsem chodit k psycholožce, ale mám s tím problém.. Nikdy jsem se totiž neuměla svěřovat a mít k někomu nějakou důvěru.. Na jednu stranu bych chtěla jí věřit, ale ve chvíli, kdy cítím, že je v blízkosti, kterou považuji za nebezpečnou (co se týče informací které ví), tak se jí začínám vzdalovat a odhánět jí od sebe.. A tak to mám s každým, takže největší potíž, který stojí v mé vlastní pomoci, jsem já. Nevíte co se mnou může být a popřípadě, jestli je nějaká jiná možnost, než psycholog? Že bych si s tím zvládla poradit nějak sama? Nebo už to nikdy nedokážu zlepšit? Mám totiž pocit, že už nedokážu dál s klidem žít s tím hrůzným pocitem, že si už nikdy neporozumím..