Úzkost, deprese 3/5

Nikdy jsem neměla moc kamarádů ,mela jsem jednu opravdovou kamarádku ta ale neví nic z toho co se mi stalo a co jsem dělala ,nedokázala jsem ji nic říct a moc mě trápí že jsem tak slabá ji říct tohle všechno. Takže můj první pul rok na SŠ byl úžasný ,našla jsem si další kamarádku ,rozumnela jsem si s ni jako s nikým jiným ,byla pro mě jako sestra. Všichni nám říkali ze vypadame jako bychom se znaly cely život a ne jen takovou chvíli. Pak se ale všechno zkomplikovalo, obě jsme se skamaradili s jedním klukem,oboum se nám hrozně líbil ,ale já jsem věděla ze někdo jako já u něj nemá šanci, po čase s nim začala chodit ,hrozně jsem jim to přála ,ale az v tu chvíli kdy se dali dohromady jsem si uvědomila že to ii já se do něj zamilovala ,trávila jsem s nim tolik času jako ona ,bylo to hrozny ,ale věděla jsem že nesmim nic říct jinak je ztratim oba . Bylo pro mě těžký být s nimi ,vidět jak se maji rádi a já přitom uvnitř trpěla. Ale chtěla jsem to kvůli nim zvládnout. Po docela dlouhé době se s nim rozešla ,nesl to hrozně těžce,vážně ji miloval a já se jim oboum snažila pomoct se z toho dostat. Jednoho dne mi řekl ze se chce zabit (taky toho měl hodně prožitého, matka fetacka,otec zavřeny),já jsem vůbec nevěděla co dělat.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Odpověď viz část 4/5
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Odpověď viz. část 4/5


Zpět na seznam