Úzkost, deprese

Dobrý den, děkuji za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Z toho, co popisujete je mi zřejmé, že se Vám aktuálně nedaří vůbec dobře. Že na Vás doléhají opatření kolem koronaviru a píšete, že se s tím vyrovnáváte hůře, než na jaře. Jsem stejně jako naše peer poradkyně přesvědčena, že takto by svůj stav nyní popsalo velké množství lidí. Přeci jen atmosféra tmavého studeného podzimu obecně bývá méně veselá, než na jaře, kdy nás čekají dlouhé slunečné dny. Zdá se mi zcela normální, že to na vás doléhá negativně. Úplně chápu, že byste chtěla jít ven a neřešit roušku nebo vozík v obchodě. Náročné v tom navíc je, že velká část toho, co se děje, není v našich rukou a návrat k tomu, co známe, zdá se být v nedohlednu. To zvyšuje nejistotu, ta vede ke stresu a s ním souvisejí pocity úzkosti. Každému v takové situaci funguje něco jiného. Obecně vám mohu poradit, věnujte se pravidelně činnostem, které vedou k celkovému uvolnění, pozitivnímu vyladění a zvyšují vaši pohodu. Někomu pomáhá mít pravidelný režim a rutinu, dělat si plány dopředu, ale zároveň počítat s tím, že se mohou měnit. Někomu pomáhají rukodělné aktivity, které úzkost prokazatelně snižují (šití, origami, pletení, kreslení,..). Je důležité vyváženě jíst, dostatečně spát, snažit se o pravidelnou fyzickou a mentální aktivitu. Podstatné je udržení alespoň online sociálního kontakt s blízkými lidmi. Pokud byste vnímala, že se váš stav nezlepšuje, nebo dokonce zhoršuje, neváhejte využít psychologickou pomoc. S psychickými obtížemi v souvislosti s koronavirem se lze aktuálně obátit na projekt "Dělám co můžu", kde najdete kontakty pro jednorázovou telefonickou konzultaci zdarma. Nebo se můžete rozhodnout pro dlouhodobější podpůrnou psychoterapii. Každopádně Vám držím palce, ať se brzy cítíte lépe.

Dobrý den, myslím, že vím přesně, jak se cítíte, protože se cítím úplně stejně! Jako bych byla zdravá-nemocná, život je strašně monotónní, jsem unavená bez skutečné příčiny, nic se mi nechce... Pomáhá mi připomínat si, že je nás mnoho, kdo to tak teď máme, že v tom nejsem sama. Také že lidé na mnoha místech světa se mají daleko hůř, ve všech ohledech. Dál i to, že jsem nemohla nijak ovlivnit dobu a místo svého narození - a že bych teď klidně mohla být v koncentráku a zažívat daleko horší utrpení. Když mám chuť stěžovat si, že pracuji z domova, představím si, že bych mohla být bez práce a nemít čím zaplatit účty - jako dnes mnoho lidí. Zkrátka snažím se to svoje "utrpení" porovnávat s daleko horšími a zcela reálnými katastrofami. Neschovávat se za to, že se mě netýkají, ale naopak si představit, že by klidně mohly. Lidstvo i jednotliví lidé odjakživa zažívali těžkosti a tragédie. My dnes máme pocit, že technický pokrok nám zaručuje právo na neustálé štěstí - ale opak je pravdou. Máme relativně blahobyt, ale jsme pravděpodobně nejnešťastnější generace všech dob. Protože vše dobré bereme jako samozřejmost a nedělá nás to vůbec spokojenými; naopak svou pozornost zaměřujeme především na to, co nám ještě chybí. Jak jsem napsala v úvodu: cítím se stejně, jako vy. Toto je jen můj návod, jak s tím bojuju. Nemusí vám fungovat, pak hledejte nějaký svůj, určitě existuje. Musíme tuto dobu přežít a přát si, aby nepřišla horší. Držte se, neste v tom sama.