úzkost, strach, tréma

Dobrý den, konkrétní tipy co můžete zkusit vám píše peer poradkyně. Mě dále napadalo, zda máte někoho s kým můžete své starosti a dílčí úspěchy sdílet? S kamarádkou, s někým z rodiny? Člověk pak často zjistí, že není s takovými problémy sám a leckdy se i dozví, co pomáhá druhým. Není ve škole někdo kdo by vás mohl podpořit a pomoci hledat vhodné způsoby? Např. školní psycholog, výchovný poradce, učitel s kterým máte bližší vztah? Je mi sympatické, že se snažíte problémy zvládat a dál na nich pracovat. Kdyby nestačily uvedené postupy, můžete vyhledat psychologa či pedagogicko-psychologickou poradnu. Existují též psychoterapeutické skupiny pro dospívající.

Dobrý den, vaše potíže moc dobře znám na vlastní kůži! Hodně mi kdysi pomohla kniha Asertivitou proti stresu, hlavně myšlenky o tom, že podobné potíže má mnoho dalších lidí, že nějaká chyba nebo nedokonalost ještě neznamená, že jsem nemožná a neschopná já celá, apod. V těchto případech platí, že pomáhá trénink a naopak vyhýbáním se podobným situacím naše hrůza ještě roste. Mohla byste se někde „otužovat“ třeba tím, že si dáte za úkol oslovovat na ulici nezná ;mé lidi s nějakým dotazem, požádat o laskavost (třeba aby si s vámi někdo vyměnil místo v autobuse). Ale možná je pro vás horší právě vystoupení před známými lidmi, mezi kterými nevládne úplně přátelská atmosféra – pak by váš trénink mohl spočívat v co nejčastějším krátkém mluvení před nepřátelskou třídou. Jeden návod radí smířit se nejdřív s tím nejhorším scénářem, jaký si k dané situaci dokážeme představit, jiný zase zkusit k tomu přistupovat s úmyslem své potíže ještě umocnit (ve stylu „schválně, jestli se dokážu třást ještě víc“ nebo „budu se snažit úplně ztratit hlas“). Když to nezvládnete sama, ještě je tu vždy možnost obrátit se pro pomoc k terapii, v tomto případě asi nejrychleji působí KBT (tedy právě nácvik, ale s podporou terapeuta). Tak se držte.