úzkost

Dobrý den, za chvíli se máme s přítelem stěhovat do většího města, do společného podnájmu bez rodičů, abychom měli více soukromí. Dříve jsem dlouho předem plánovala a těšila se, ale nyní při představě, že jsem v tom bytě a všechno je jinak, spíše chytám panický záchvat. Ano, já vím, určité obavy jsou namístě určitě, ale já tu úzkost nemohu snést. Vždycky pociťuji takové stísnění, myšlenky typu "Musím rychle pryč domů", je mi jednoduše špatně, smutně strašně, ouzko prostě. Cítím určité napětí, hůře se mi dýchá, je mi nevolno. Tyto pocity znám, když jsem například byla nějakou dobu u kamaráda, až jsem od něj utekla co nejrychleji domů! Myslíte, že tyto obavy a pocity časem samy odezní, nebo bych se s nimi měla svěřit psychiatrovi? Dodávám, že v minulosti jsem se léčila se sociální fobií.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, při úzkostných a fobických obtížích mohou mít ataky úzkosti různou podobu. V krajních případech: nepřiměřeně silná reakce na adekvátní podnět (např.: velká část lidí by byla značně nervózní a mě to zcela paralyzuje) reakce na neadekvátní podnět (téměř nikomu to vůbec nevadí, ve mě to ale vyvolává velkou úzkost). Nejobvykleji to pak bývá "něco mezi tím". Přijde mi vhodné mít to na paměti vzhledem k tomu, že při takto velké změně by určitý druh napětí prožívala velká část lidí (i v případě že by to považovali za krok správným směrem) i proto, že část obav ("jak to změní náš vztah? .. naleznu tam přátele ?.. budu tam spokojená? ..") je přirozená a zcela odpovídá reálnému pohledu, byť reakce je ve vašem případě zřejmě značně silnější. Je možné, že po realizaci změny, napětí opadne, vám se uleví a budete mít žádoucí zkušenost "zvládla jsem to". Stejně tak je ale možné, že i poté bude napětí přetrvávat či stoupat, což může vést k útěku ze situace a v důsledku toho k fixování nežádoucího vzorce "když se situaci vyhnu, uleví se mi". Který scénář je pravděpodobnější musíte posoudit vy sama. Přičemž doporučovaný stupeň expozice je takový, abyste situaci zvládla (a v důsledku toho měla z překonání dobrou zkušenost). Psychoterapie by vám mohla pomoci v porozumění a hledání strategií jak zvládat "reálné" obavy, tak ty "zkreslené". Jakým způsobem dokáží pomoc medikamenty již víte. Možností též je oba tyto přístupy kombinovat. Možná by bylo vhodné, vzít si na pomoc pro zvládnutí této změny psychoterapii a v okamžiku, kdyby stav nebyl uspokojivý zvážit farmakoterapii. Přeji ať se vám daří.


Zpět na seznam