Úzkosti ze zdraví - mám pocit, že umírám
Dobrý den. Je mi 18 let a pro doktory, rodiče i kamarády jsem k smíchu již od mých 11 let.Když mi bylo 11, seděla jsem na sedačce a jen tak jsem si hrála a najednou mi z ničeho nic začalo šíleně bušit srdce.Brečela jsem, bolely mě záda atd.Přešlo to asi po 20 minutách.To se dělo každý den pár měsíců.S mámou jsem šla k doktorovi a ten mi řekl, že mi nic není a doporučil mi psychologa.Problém po nějaké době zmizel sám.Po pár letech to začalo znova.V 15 letech jsem si namluvila, že mám rakovinu děložního čípku, měla jsem 6 měsíců otřesný bolesti,nechtěla jsem to nikomu říct protože jsem se bála jít k doktorovi.Všechny bolesti ze dne na den zmizely."Měla" jsem už i nádor na mozku, slepák, krevní sraženinu atd.Zrovna teď mě bolí žaludek už asi něco přes půl roku.Začalo to stresovou situací před pololetním vysvědčením ze dne na den.Týden poté mi bylo špatně, pozvracela jsem se, nemohla jsem jíst a od té doby se to vleče.Cítím pořád tlak na žaludku, pořád říhám.Na internetu si hledám každý den, vlastně několikrát denně, co by to mohlo být. Podle internetu by to mohly být ty nehorší možný nemoci.Jsem unavená, točí se mi hlava, je mi na zvracení ale nezvracím, nedokážu dobře spát.Občas nejím vůbec nic a při pohledu na jídlo mi je na zvracení a občas mám chuť sníst všechno.Byla jsem na pohotovosti a doktorky mě úplně vysmály, řekly mi, že jsem na hlavu.Já nevím co dál.Na psychologa peníze nemám takže ani nevím s kým se můžu poradit a kde najít pochopení.Děkuji za váš čas a hezký den.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
jak jste sama v posledním případě vypozorovala, může prožitky tělesných potíží vyprovokovat stres. Tyto prožitky působí ze subjektivního hlediska zcela reálně (i když nemusí odpovídat poznatkům jak tělo funguje), není tedy na místě je dotyčnému vyčítat, ani je nemusíte vyčítat sama sobě - neděláte to záměrně, dokonce vás to obtěžuje. Jinou věcí je pak to, že by bylo vhodné abyste s tím něco dělala (ostatně právě kvůli tomu se nás ptáte). Tělesné potíže, které mají psychický původ (či významnou složku) bývají často spojeny s opomíjením či potlačováním potřeb či emocí - nejčastěji úzkosti. Při léčbě proto bývá důležité učit se uvědomování vlastních potřeb a emocí, dále pak jak s nimi zacházet, případně je prosazovat. V tom může pomoci psychoterapie u psychoterapeuta či psychologa. Užitečné bývají též změny v životním stylu - především přiměřenost stresu, odpočinku a zábavy, tělesný pohyb, relaxační cvičení atd. Mnohdy bývá vhodné tyto postupy doplnit i užíváním psychatrických léků, někdy alespoň na přechodnou dobu.
Doporučuji vám tedy, abyste navštívila psychiatra či klinického psychologa (řada psychologických ambulancí má smlouvu se zdravotní pojišťovnou) , dost možná bude nejvhodnější tuto péči kombinovat - to vám na základě osobního setkání doporučí.
Poznámka na závěr - snažte se své nemoci nevyhledávat na internetu, sám s tím mám špatnou osobní zkušenost. Ostatně již letitá anekdota praví, že nejvíc nemocí má student medicíny, který se učí patologii.
Přeji hodně zdaru
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, podle mě Vaše problémy směšné nejsou, vlastně je vám dost zle, jenomže se zřejmě obracíte s žádostí o pomoc někdy i na špatných místech. Propojenost těla i ducha, takzvaná psychosomatika je známá věc. Někomu se někdy může stát, že se třeba jeho vnitřní strach, lépe řečeno úzkost vlastně projeví jako tělesná nevolnost. Jednou jsem přišla do kontaktu s člověkem, který měl žloutenku typu A. Často jsme si podávali ruce, než jsem zjistila, že je nemocný. A mohu vám říci, že než přišly výsledky testů, bolely mě játra, vlastně i potom. Tušila jsem, že to mám tak zvaně z nervů, ale nedalo se s tím nic dělat, i teplota se přidala. Odeznělo to až po několika týdnech. Proto Vám věřím, že je vám opravdu zle. Nicméně pokud tušíte, že by to mohlo být tzv. z nervů, je velmi dobré navštívit psychiatra. Psychiatr je na rozdíl od psychologa lékař a měl by znát i různé souvislosti mezi psychikou a tělesným zdravím. Jste již zletilá, jak píšete, tak to vám situaci usnadňuje v tom, že jej můžete navštívit bez vědomí rodičů a i bez toho, abyste se ptala praktického lékaře. K návštěvě psychiatra peníze nepotřebujete. Sama psychiatra navštěvuji. Případně by vám mohla prospět i nějaká forma psychoterapie, někteří psychologové pracují tzv. na pojišťovnu, to znamená, že se u nich neplatí.
Zpět na seznam