Úzkostně depresivní porucha, nebo jen krize středního věku?

Dobrý den, úzkosti a deprese mohou mít reálný základ, který je však prožíváním zkreslený (např. zveličený). Proto se domnívám, že otázka v titulku se nevylučuje - obsahem mohou být existenciální otázky spojené s tzv. krizí středního věku (či vcelku obvyklé problémy v manželství), které vlivem vašich psychických problémů nabývají popisovanou podobu. Nicméně by bylo bezpochyby vhodné o tom podrobněji hovořit a získat k tomu další informace. Napadá mě, zda jste to zkoušel probrat se svým psychiatrem či psychologem u kterého jste již byl? Možnosti úpravy medikace by bylo vhodné s psychiatrem probrat, pokud se váš stav zhoršuje považuji frekvenci kontrol 1x za 3 měsíce za nedostatečnou. Pokud jsou vaše potíže dlouhodobé (píšete že užíváte psychofarmaka 16 let), považuji nárok na výraznou změnu během 6 setkání s psychologem za přemrštěný. Nicméně je samozřejmě možné, že vám jeho styl nemusí "sedět". Zkuste s ním svá očekávání i způsob práce probrat a na základě toho se rozhodněte o případné změně. Ve své praxi se opakovaně setkávám s tím, že psychoterapie dokáže většině lidí pomoci či alespoň ulevit, nicméně než začnou být změny zjevné, trvá to mnohdy delší čas, zvláště u dlouhodobých obtíží. V případech podobných vašemu, bývá též vhodné kombinovat psychoterapii s farmakoterapií. Rodinné konstelace nepatří mezi akreditované či uznávané psychoterapeutické metody, nemohu vám tedy jejich vyhledání doporučit. Opakovaně jsem se setkal s pacienty, jejichž stav se po rodinných konstelacích výrazně zhoršil. Přeji vám dostatek trpělivosti a ať se vám daří lépe.

Dobrý den, děkujeme, že jste si vyžádal také odpověď peer poradce. Musím říct, že chápu vaši touhu po dětech, na druhou stranu, jak píšete, chcete se v počtu dětí vyrovnat své manželce, s níž máte její třetí a své jediné dítě. Zároveň, jak uvádíte, se velmi obáváte o dceřino zdraví. K těmto úzkostem se přidává medikace a nepříliš časté návštěvy u psychiatra. Ani sezení u psychologa vám, jak píšete, nepřineslo úlevu. Nejsem si jistý tím, zda je dobré se srovnávat s kýmkoli v počtu dětí. Zamýšlím se nad vašimi důvody. Také jsem chtěl mít děti, ale na svět jsem žádné nepřivedl. Bylo to z ohledu k partnerkám, jež si nejdříve nepřály mít děti a později ani mne za partnera. Často byla důvodem má duševní nemoc. S mou stávající partnerkou děti neplánujeme. Důvodem je naše nepříliš vhodná sociální situace. Přiznávám, že mě to netěší, ale zatím si ani nezoufám. Jsem rád, že mám blízkého člověka a že si s partnerkou rozumím. Uvádím tuto zkušenost spíše pro inspiraci, než abych se vám snažil radit. Pokud vás oslovila, věřím, že se budete moci radovat z blízkých vztahů, které máte.