vulgární projev dítěte

Prosím vás, vnuk je po operaci kyčle, věk 6 let, odmítá spolupracovat s rehabilitační sestrou, brání se a vulgárně jí oslovuje. Rodiče spolu nežijí, je střídavá péče, bohužel otec vulgární slova používá. Vnuk když cítí strach, tak panikaří a je zlostný. Domluvy nepomáhají. Před hospitalizací a operaci problémy v chování občas byly, ale nikdy nebyl vulgární jak k rodině natož k cizím lidem. Je jasný, že bude muset dcera řešit návštěvou u psychologa. Dotaz, jak vysvětlit panickému dítěti, že nemůže být vulgární. Moc děkuji za radu, asi za půl roku ho čeká opět operace.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, pracuji s dospělými a proto mám s dětmi jen omezené profesní zkušenosti. Domnívám se, že klíčové je podpořit dítě, aby se naučilo zvládat stavy plné úzkosti a bolesti jiným způsobem. Nepovažuji za pravděpodobné, že by by byl sprostý "protože chce" (zvlášť pokud takový není normálně), ale protože náročnost situace výrazně překračuje jeho možnosti se s tím vyrovnat. Ostatně, operace kyčle je náročný zásah i pro velkou část dospělých. Co se způsobů řešení týká, považuji za klíčovou především podporu a vysvětlování, co se bude dít a to jak před operací tak i v průběhu rehabilitace. Možná že s radami a tipy by dokázaly přispět i zkušené sestry na dětském oddělení či rehabilitaci, případně bych zkusil domluvit konzultaci s psychologem, je-li v nemocnici k dispozici. Za další důležitý krok pak považuji učení způsobům projevování strachu či bolesti, které budou úlevné a zároveň pro okolí lépe akceptovatelné. Nemyslím, že je v takové situaci možné nějaké projevy či chování zakázat a nenabídnout místo něj alternativu. Celkově se domnívám, že situace vyžaduje spíše snahu o pochopení dítěte a jeho podporu, nežli nějakou formu represe za společensky nevhodné chování. Přeji, ať se vám podaří schůdné řešení najít, a vnukovi, ať mu zdravotní zákroky pomohou.
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Jako peer poradce sdílím v poradně s tazateli své vlastní zkušenosti s psychickými obtížemi a zotavováním se z nich. Problematika dětské psychologie je velmi specifická. Netroufnu si ze své pozice vynášet jakékoly posudky a doporučení. Zároveň s touto klientelou nemám zkušenost ani jako peer poradce. Ve své praxi pracuji s dospělými klienty. Intuitivně to však vnímám tak, že problémové chování u dětí bývá často nějakým způsobem voláním o pomoc, o pozornost, o pocit bezpečí. Jako matka dvou malých synů vím, že u problémového chování dětí často víc než "vychovávání" a tresty zabírá pozitivní motivace, zájem a vyjádření blízkosti. Sama uvádíte, že syn reaguje vulgárně ve chvílích, kdy se bojí. Pokuste se mu dodat klid, naslouchat jeho obavám, ubezpečit ho, že v té těžké situaci není sám. Možná pak bude mít menší potřebu reagovat nevhodným způsobem a naučí se říkat si o podporu a pozornost nějak lépe. Přeji hodně sil a vše dobré.


Zpět na seznam