Vztah
Dobrý den,
Mám problém s pritelem
Nikdy nemel dlouhý vztah, max 3 měsíce. Jsem spolu momentalne přes pul roku a zazivam opakovane stavy uzkosti kdyz spolu nejsme. Jde o to ze kdyz jsme spolu vše je super. Ale kdyz jsme od sebe skoro vubec mi nepíše s musím se vždy doprošovat. Musím mu já řÍct - nezavolame vecer, nebo mohla bych prijet k tobe na par hodin a podobně. Cely tyden nema cas protože pomáha doma a uci se, ale myslim si ze par hodin denne by se našlo. Vše jsem mu jiz řekla a rekla jsem mu jak se citim. Ze se citim nechtěna, a ze se citím nemilovana a take ze u nej nejsem na orvnim miste, mam pocit ze na me vubec nemysli jinak by ty veci delal sam od sebe. On mi na to rekl ze takovy vztah nikdy nemel a neni na to zvykly. Ze ho to proste nenapadne. Jenomže mě hlava nebere to že nad tim musi vubec premyslet, myslim si ze by zajem o druheho mel byt automaticky. Kdyz jsme spolu verim ze me miluje - činy to ukazuji. Ale když jsme od sebe jako kdybych žádný vztah pomalu neměla. Nevím co mám dělat a co si o tom myslet. Musím nad tim furt přemyslet.
Nevíte jak tohle vyřešit nebo čím by to mohlo být.
Předem děkuji za odpoved.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
píšete, že vám hlava nebere, že nad projevy náklonnosti musí přemýšlet. Je opravdu možné, že není zvyklý projevovat takové chování „automaticky“, v čemž může hrát roli řada faktorů. Osobnostní nastavení, zvyklosti a normy spojené s projevováním zájmu v primární rodině, životní zkušenosti, aktuální situace atd. Zdá se, že v těchto ohledech, a v tom co každý z vás považuje za „normální a automatické“ se odlišujete. Nyní již o vašich potřebách ví a má tedy možnost na ně reagovat vědomou úpravou chování, která se časem může stát zvykem. Kromě toho je ale možné, že dává svůj zájem najevo jinými způsoby (například vámi zmiňované činy), které příliš neregistrujete – zkuste si tuto oblast více uvědomit a prozkoumat.
Co se řešení týká, lze předpokládat, že zvláště pokud bude chtít a vědět o tom, může své chování zčásti změnit. Zároveň je však pravděpodobné, že v této oblasti mezi vámi budou odlišnosti i v budoucnu. Na vás je pak rozhodnutí, zda je to pro pokračování vztahu zásadní okolnost.
Přeji, ať se vám daří.
Magdalena
Odpověď peer poradce:
Dobrý den!
Děkujeme za Váš dotaz do poradny.
Při čtení Vašich řádků si připadám, jako bych je psala já sama o svém manželovi. Do puntíku.
Takovýto vztah na dálku jsme měli čtyři roky, a proto jsem se velmi těšila na svatbu a na to, že už budeme pořád spolu. Ale manžel si našel práci daleko od domu a často jezdí služebně do zahraničí. Většinu manželství jsem sama se třemi dětmi. Změna nastala od března loňského roku, kdy manžel začal pracovat z domu.
Po 15 letech jsem měla muže pořád doma. Stejně ale zůstává až do večera zalezlý v pracovně a vídáme ho stejně málo jako předtím.
Uvědomila jsem si, že i kdybychom byli zavření v jedné místnosti, stejně bude můj muž myšlenkami mimo.
Pochopila jsem, že to tak má, že je prostě takový.
Myslím si, že Vás má přítel upřímně rád, což dokazují jeho činy. Je nutné s ním komunikovat o Vašich pocitech. Zjistí, co od něj očekáváte. Jeden můj známý říká, že své ženě jednou řekl, že ji miluje. A to prý platí až do doby, než by jí řekl opak. Tak proč to opakovat?
Mluvte se svým přítelem o Vašich i o jeho potřebách. Každý jsme jiný a není jednoduché naladit se na stejnou strunu. Časem uvidíte, jestli dostatečně naplňujete vzájemné potřeby a jste spolu rádi.
Přeji vše dobré!
Zpět na seznam