Vztah a bipolární porucha

Dobrý den, na tuto otázku neexistuje univerzálně platná odpověď. Různé varianty mají svá pro i proti. Časné sdělení může působit velmi otevřeně a upřímně, zároveň však může vést k předčasným závěrům či předsudkům. Pozdější sdělení může být výhodné protože nás dotyčný již poznal jací jsme, může však vést k pocitu oklamání či obavám, co důležitého jste ještě zatajila. Kompromisem pak může být nic neskrývat a začít o tématu mluvit, když na to přijde řeč a je vhodná situace. (Např. ve středu na procházku nemohu, mám kontrolu psychiatra .. stejně jako kamarádka o které mluvís, jsem byla před časem hospitalizovaná na psychiatrii..). Vhodné pak (dle mého názoru vždy) bývá komunikovat o těchto věcech pravdivě a co možná nejsrozumitelněji. Tedy vysvětlovat, co to znamená, v čem mě onemocnění může limitovat (a kdy!) a kdy naopak roli nehraje. Možná by pro vás bylo užitečné toto rozvažování sdílet s někým, kdo má podobnou zkušenost. Může to být některý z peerkonzultantů, svépomocná skupina, některý z kurzů Školy zotavení apod. Texty k tomuto tématu najdete i na stránkách www.stopstigma.cz Přeji, ať se vám daří

Dobrý den, děkuji za Váš dotaz do naší poradny. Rozumím Vaší starosti, kterou jsem také v minulosti ve svém soukromí řešila. Nedá se očekávat, že se svěříte partnerovi s diagnózou hned na první schůzce. Ale jakmile k tomu dojde, otevřená a upřímná komunikace je v tomto případě více než žádoucí, protože od partnerství nevyžadujeme nic víc tolik jako právě stabilitu a vzájemnou důvěru. Je dobré, aby nejen Vy, ale i Vaši nejbližší (partner, rodina, přátelé) se seznámili s účinky a důležitostí léčby, příznaky diagnózy apod. A jak asi skloubit bipolární poruchu a vztahy? Popisuji v následujících řádcích, nejen pro Vás, ale i Vašeho partnera, příp.blízké, co může být podpůrné. Aktivně komunikujte – naučte se s partnerem komunikovat o tom, co v dané situaci prožíváte. Bipolární porucha a vztahy mohou fungovat současně, okolí potřebuje ale vědět, co se ve Vás nebo v partnerovi odehrává. Nebojte se říct, že vám není dobře – sdělte partnerovi, kdy se necítíte dobře a jaké situace vám vadí. Vnímejte příznaky nemoci – citlivě se partnera zeptejte, pokud vnímáte jakékoliv příznaky bipolární poruchy včetně změny chování. Vnímejte svého partnera jako zdravého! – partnerovi nepomůže, když ho ve své nemoci budete utvrzovat. Dále mě napadají podpůrné věty, které Vám mohou pomoci, když uslyšíte třeba od svého okolí. -Tohle zvládneš sám! Já ti mohu být jen oporou. -Nerozumím ti. Řekni mi, v čem je problém. -Nevím, co se v tobě odehrává. -Mohu ti být oporou, ale má to své hranice. -Ty sám jsi zodpovědný za svůj život. -Nejsem víc než ty, ale ani míň. -Jsem tu s tebou, ale ty si neseš to břímě. Tímto dospělým přístupem bude možné, přebírat své kompetence. Je jen na partnerovi, zda se mu podaří najít životní rovnováhu. Nicméně aktivním přístupem můžete přispět k vybudování pevného vztahu plného respektu, zodpovědnosti a porozumění. Doufám, že jste mohla v těchto řádcích najít inspiraci či radu. Přeji hodně štěstí a zdraví.