Vztah k dceři

Dobrý den, mám asi takový zvláštní dotaz ohledně mého chování vůči vztahům 16-leté dcery. Můj problém spočívá v tom, že si hrozně přeju, aby našla trvalý vztah, který by fungoval, přičemž s ní veškeré dění prožívám. Když je odmítnuta, dostanu se do deprese, když odmítá ona, jsem na ni naštvaná, když je zamilovaná, mám pocit, že jsem zamilovaná také... Nechápu, proč to tak mám, rozumem vím, že je to pouze její věc, navíc je mladá, těch lásek může být ještě několik, ale já přesto stále vyzvídám, jak pokračuje její současný vztah a představuji si, jak je po jeho boku šťastná. Samozřejmě každá matka si toto přeje, ale ne v 16 ti letech... Jsem už sama ze sebe zoufalá, hrozně mě to vyčerpává, neustále o tom přemýšlím a musím se strašně snažit, abych držela jazyk za zuby a stále se nevyptávala, co je nového... Napadlo mne, jestli si tím nechci něco kompenzovat, ale nemám pocit, že bych v tomto ohledu v mládí něco zameškala. Jinak pro doplnění, trpím úzkostně depresivní poruchou, ale nejsem si jistá, jestli to nějak souvisí. Dekuji moc za odpověď
Avatar

Jana Rašková Ottová

Odpověď odborníka:
Dobrý den, v první řadě se omlouvám za pozdní odpověď v prázdninovém provozu. Váš dotaz vůbec není zvláštní, úplně rozumím tomu, že nad svými pocity a myšlenkami uvažujete a že Vás vyčerpávají, pokud jsou intenzivní, jak popisujete. Určitě Vás chci ubezpečit, že prožívání vztahů s dospívajícmi dětmi se žádným rodičům nevyhne. Odlišná je však míra, do jaké jsou rodiče do situací vtaženi. Pokud se s Vámi dcrea radí a svěřuje se Vám, je to dobrá zpráva o důvěře a vztahu mezi Vámi. V rámci empatie, vcítění se do její situace, se pak můžete cítit více součástí jejího příběhu. Sama ovšem vnímáte, že Vaše angažovanost může být již příliš. Nepíšete, zda to tak vnímá i Vaše dcera a zda je jí to nepříjemné, přesto pokud to vyčerpává Vás, rozumím tomu, že hledáte porozumění či cestu, jak to změnit. Obecně to nemusí být tak, že byste si něco kompenzovala. Působí to na mne spíše tak, že je ještě potřeba pracovat na Vašem odstupu od toho, co dcera prožívá, předání více kompetencí nad jejím životem do rukou jí. Je to součást dospívání našich dětí, že se odpoutávají od nás, vystupují z našeho vlivu a staví se na vlastní nohy. Určitě bych Vám doporučila najít si pro sebe podporu, aby se Vám tento proces lépe unášel. I s ohledem na Vaši diagnózu může být pro Vás těžší než je obvyklé ustát nejistotu spojenou s dospíváním a osamostatňováním se Vaší dcery. Podporu ve smyslu někoho blízkého, s kým můžete své pocity probírat. Anebo ideálně kvalitního psychoterapueta, který Vás tímto obdobím provede a pomůže hledat uvědomění a souvislosti. Držím palce, ať svou cestu najdete.
Avatar

Lenka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, abych pravdu řekla, nepřipadá mi Vaše chování co se vztahů Vaší dcery nijak zvlášť výjimečné. Zdá se mi celkem normální, že partnerské vztahy s dcerou prožíváte, že si přejete, aby byla šťastná i bez ohledu na to, že její teprve 16 let. Na druhou stranu Vaše trápení, zoufalost a vyčerpanost s tím spojené vypovídají o tom, že někde něco není zcela v pořádku. Píšete, že nejde o kompenzaci, že si nemyslíte, že jste v mládí něco zameškala. Nepíšete však o tom, jaké partnerské, citové zázemí jste měla později, či spíše máte v současnosti. To se mi zdá důležité a napadá mě, jestli Vaše přílišné ulpívání na vztazích Vaší dcery nesouvisí třeba s aktuální citovou nenaplněnosti, či s nějakými problémy ve Vašem partnerském vztahu. A v neposlední řadě mohou podle mého názoru Vaše potíže souviset s Vaší diagnózou. Myslím, že by bylo dobré poradit se s odborníkem – psychologem nebo psychoterapeutem, který by Vám mohl pomoci rozklíčovat příčiny Vašich problémů a najít způsob, jak je řešit. Moc Vám držím palce a přeji hodně štěstí.


Zpět na seznam