vztah s rodiči
Dobrý den. Potřeboval bych poradit. Já a mí rodiče máme velmi vlažný vztah.
Skoro se nebavíme a vlastně nevím ani o čem bychom se měli bavit. Někdy si říkám, že je to zvláštní a chtěl bych s tím něco dělat.
Dokonce se pak třeba snažím navázat konverzaci ale bezúspěšně. Většinou mě neberou ani jako rovnoceného konverzačního partnera ačkoliv již studuji VŠ a jsem dost starý.
Když tedy o něčem argumentuji automaticky berou mé argumenty za méněcenné. Na druhou stranu si říkám, že to možná není špatně. Rodiče jsou přece jenom jen další lidé
a jen protože jsou mými rodiči neznamená automaticky že si budeme ve všem rozumět a budeme super kámoši. Asi mohu být rád, že vlastně nemáme žádné větší konflikty atd. Ale někdy mi to přecejen přijde divné a
necítím se dobře, jelikož mě stále ještě živí a přitom se bavíme tak málo. Takže si říkám jestli se mám nadále snažit a případně jak, nebo se vykašlat na ty tlaky společnosti (nebo jak to nazvat)
kvůli kterým se cítím blbě protože mě živí a také protože je jaksi normální být s rodiči dobrý kamarád. (Jinak mám ještě mladšího bráchu, s kterým se taky nebavíme, ale s kamarády nebo navazováním vztahů problémy nemám.)
Předem děkuji za odpověď.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, s řadou vašich tezí souhlasím. Na vašem místě bych si také přál mít s rodiči otevřenější komunikaci, i když je fajn že alespoň nemáte vážnější konflikty. Sdílím i představu ideálu, že je hezké, pokud si s dalšími členy rodiny jsme blízcí i když to tak leckdy bohužel v reálu není. Jak sám sdělujete, přání a ideál bohužel mnohdy neodpovídá reálným možnostem a pak nezbývá než se snažit vyvážit snahu o smíření se s daným stavem, se snahou o změnu.
Přemýšlel jsem nad tím, jak komunikují ostatní členové vaší rodiny mezi sebou (např. bratr - rodiče, otec - matka). Na základě toho bych odhadoval, zda je nekomunikování ve vaší rodině typické obecně, nebo zda je více vázané na vaší osobu.
V úvahách, jak s danou situací nakládat, mě jako první krok napadalo zkusit toto téma otevřít. Sdělovat, jak se při pokusech o navázání komunikace cítíte, proč o ni stojíte, či jak vnímáte reakce na své názory. Řada problémů v komunikaci vzniká tím, že druhá strana vnímá odezvu jinak než bylo zamýšleno, máte šanci se dozvědět jak je tomu v tomto případě.
Dále bývá obvykle vhodnou strategií stavět na tom co funguje, a to se snažit dále rozvíjet.
Přeji ať se vám to daří
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Zdá se, že nad problémem přemýšlíte, máte to srovnané. Vnímáte nějaký nenaplněný vztah, problém s komunikací, možná i citový problém. Pokud si dokážete představit, že půjdete někam s rodinou, doporučuji nějaký společný zážitek, který by vás mohl dát dohromady.( Jít společně do divadla, kina, na večeři) V případě, že to nepřipadá v úvahu, pak teprve něco nehraje. Z vašeho psaní nevyplývá, jak ta situace trvá dlouho. Pokud trvá krátce, pídila bych se po příčině, je možné, že se děje něco, o čem prostě nevíte. Pokud to trvá dlouho, možná od dětství, je to něco jiného. Také to vnímám jako problém, když jeden člen rodiny vyčnívá, ať už jakkoli. (ať už mimo normu, nebo do normy.) Zdá se, že jste se již snažil komunikovat a že jste neuspěl. Doporučuji nějaký vztah udržet, alespoň nějak komunikovat. Na druhou stranu to ale nedělat za každou cenu a postupně se snažit osamostatnit od rodičů, třeba po škole, začít další život, třeba s menším kontaktem s rodinou. Doporučila bych vám osobně jedno téma na you tube; které zaujalo mě, je to finský přístup k duševním onemocněním, zvaný open dialog, otevřený dialog. Když má někdo problém s duševním zdravím, vždy pracují s celou jeho rodinou, takže se vlastně léčí rodina celá, tak pro inspiraci. https://www.youtube.com/watch?v=ufnwn5OrRus
Zpět na seznam