Vztah s rodinou

Dobrý den, Je mi 18 let, a mám problém, který mě trápí už asi 3-4 roky. Nikdy jsem u psychologa nebyla tak úplně nevím jestli sem můj "dotaz" patří. Jedná se o to, že mám den ode dne horší vztah se svojí mamkou. Vždy když si najde partnera (teď má partnera přes 2 roky) tak pro ni jakoby nejsem. Partnery upřednostňuje před kýmkoliv. Je to vždy úplně jiná osoba. Už to není ta kamarádka. Všímá si toho i rodina i naši nejbližší. Nemáme mezi sebou důvěru. S babičkou(mamka od mé mamky) si rozumím víc než s mamkou. Cokoliv jí řeknu("holčičí tajemství" - dřív jsme si je říkali), vím že už to nebude mezi námi. Rodiče se rozvedli když mi byli asi 3 roky. S tátou vztah taky nemám zrovna růžový. Ale tím že ho vídám 1 víkend v měsíci, tak to až tak moc neřeším. Oba dva rodiče mám moc ráda ale mrzí mě vztah s mámou. Jednou jsme mezi sebou s mamkou měli větší hádku a já se odstěhovala na měsíc k taťkovi. Každý víkend je máma u přítele se kterým nemám dobrý vztah. Prostě si nerozumíme...za celou tu dobu si na něj nemůžu zvyknout a přijmout ho...je to vzájemné. On upřednostňuje svoje děti...s mámou je to jiný...ta upřednostňuje partnera před kýmkoli. Nevím jak zlepšit vztah mezi mamkou a mnou. Prosím o radu. Děkuji
Avatar

Jana Rašková Ottová

Odpověď odborníka:
Dobrý den, prvně Vás chci ujistit, že Váš dotaz sem určitě plně patří. Oceňuji velmi, že hledáte cestu, jak vztah s mámou zlepšit. Z toho, co píšete si představuji, že můžete zažívat lítost, smutek i naštvání, když vidíte, jak máma upřednostňuje vztah s partnerem a zdá se, že nehledá cestu, jak se věnovat i Vám. Podporuji plně to, co píše naše peer poradkně. Doplnila bych jen nástin možností, co nyní můžete zkusit dělat. Určitě je důležité najít si pro sebe podporu, ať již ji budete mít v babičce, kamarádce, nebo někom jiném blízkém, s kým můžete otevřeně mluvit, kdo Vás ocení, vyslechne, podrží. Někdy je důležité takový vztah i vědomě budovat. Dále mne napadá, že byste si mohla zkusit pojmenovat, co konkrétně Vám od mámy ve Vašem vztahu chybí a jak by to vypadalo, kdyby to fungovalo (například "jednou týdně si uděláme čas na sebe jako ženy a něco společně zažijeme", nebo "každý den si vyhradíme tolik a tolik času na společné povídání o tom, jaký byl den", a podobně). Pak přemýšlím, jestli si umíte představit, že byste to mámě sdělila? Pokud dojdete k tomu, že ano, pak máte více možností jak na to jít. Můžete si dojednat společný čas, kdy dopředu řeknete, že plánujete mluvit o něčem důležitém pro Vás. Anebo někdo raději takové podstatné věci píše v dopise, emailu - to má výhodu, že si můžeme formulace promyslet a nevměšovat příliš intenzivní emoce. Bohužel ale nikdo nedokážeme ovlivnit, jak to Vaše máma vezme. Může se stát, že na Vaši nabídku na větší blízkost uslyší, takzvaně se "chytne za nos" a o změnu se pokusí. Může se ale také stát, že je natolik pohlcena vztahem s přítelem, či má jiné důvody, že změnu udělat nedokáže. Pak bych Vás chtěla podpořit, že to vůbec nemusí souviset s Vámi, ale s máminými vnitřními mechanismy, do kterých nikdo jiný nevidí, je dobré si to nebrat tolik osobně a zkusit třeba po čase vstřícný krok znovu. Pokud byste sama chtěla celou situaci ještě podrobněji probrat, lze se obrátit například telefonicky na linku bezpečí, kde se takovýmito tématy často zabývají. Anebo na již zmíněněho psychologa. Držím Vám moc palce a přeji hodně štěstí.
Avatar

Vlasta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkuji za dotaz do naší poradny. Oceňuji Vaši otevřenost a sdílení Vaší situace, také Vás ujišťuji, že žádný dotaz není marný nebo nevhodný. Z Vašeho popisu situace vnímám, že se jedná o komplikovanější vztah Vás a mamky, kdy vyprchala důvěra a bližší kontakt s mamkou jako kamarádkou. Napadá mě, zda jste si o Vašich pocitech z této situace někdy dokázala popovídat s mamkou, aby snad věděla, jak Vás to zraňuje, když upřednostňuje partnera před Vámi a Vašimi potřebami. Je mi líto, že nemáte dostatečnou podporu v rodičích. Naštěstí máte vnímavou babičku, která Vám může být podporou. Také se mi zdá zajímavé, že podobný dojem má rodina a Vaši nejbližší. Máte snad v tomto okruhu někoho, kterému se můžete s důvěrou svěřit nebo vrstevníky, kamarádky? Chápu, že jste ve věku mladé ženy, která má potřebu sdílení. Kolikrát se člověku uleví, když může s někým sdílet své radosti, starosti, společné okamžiky apod. Jak si občas i já říkám: „Sdílená starost, poloviční starost.“ Jak jste na začátku zmínila psychologa, já osobně docházím na psychoterapii. S psycholožkou probírám i rodinné záležitosti, vztahy apod. Cítím se potom uvolněně, s náhledem na věc a o starost míň, jak jsem již zmiňovala „sdílená starost…“. Samozřejmě Vás nechci tlačit do psychoterapie, jen jsem chtěla sdělit moji zkušenost. Držím Vám palce, abyste našla někoho, kamarádku, s kterou budete moci sdílet okamžiky a do budoucna Váš samostatný život. Přeji hodně štěstí a zdraví, ať se daří.


Zpět na seznam