Zaměstnání a nárok na ID
Dobrý den, tento rok budu muset pravděpodobně řešit změnu zaměstnání. Od 18 let se léčím s poruchou schizofrenního typu. Opakovaně jsem byla léčena kvůli pokusům o sebevraždu. Nyní je mi 36 let, beru antidepresiva a antipsychotika, docela silné léky, hlavně na noc. Pracuji ve svém oboru, který jsem vystudovala na VŠ, ale již dvakrát jsem musela žádat o zkrácení pracovního úvazku na dobu určitou. Od letošního října bych měla buď nastoupit na plný úvazek, nebo změnit zaměstnání, protože moje pracovní pozice žádné dlouhodobé úlevy nezahrnuje. Moje pracovní doba je standardní (8-16 hodin, pondělí-pátek). Dělá mi problém ranní vstávání a dojíždění vlakem. Ráno cca do 8. hodiny mi ještě léky silně působí a cítím se velice otupělá; mám strach, abych cestou do práce nespadla, necítím stabilitu při chůzi. Bude to pro mě těžké opustit vystudovaný obor a přijít o možnost jakéhokoliv zaměstnání v Praze. Už jsem se objednala do místní psychologické poradny a čekám, až se mi psychologové ozvou a navrhnou termín prvního sezení. Moje psychiatrička mi navrhovala invalidní důchod 2. stupně, ale ČSSZ mi jej neuznala. Myslím, že budu potřebovat delší psychologickou pomoc a provázení těžším obdobím. Psychiatrička nemůže léky už nijak upravovat. Mám oporu v rodině i v příteli, můj stav je stabilizovaný a nechci se nechat rozhodit. Myslím, že je důležité včas řešit uvedené nepříjemné změny. Je mi z nastalé situace velice smutno. Prosím Vás o nějakou radu, zpětnou vazbu, které by mi mohly pomoci.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
první co mě k vašemu psaní napadalo, bylo ocenění, že i v takto ztížených podmínkách zvládáte pracovat a usilujete o smysluplné uplatnění i v případě, kdy zřejmě budete nucena změnit zeměstnání a dost možná i obor.
Nápad s hledáním podpory v dostatečném předstihu považuji za výborný.
K tomu co píšete mě napadá několik věcí různého charakteru.
Ke stávající situaci: Přiznali vám alespoň ID 1. stupně? Zvažujete odvolání či nové podání návrhu? Nemůže být pro vašeho zaměstnavatele onemocnění nebo přiznaný ID důvodem pro změnu v úvazku či pracovní době? Pokud jste s ním o tom otevřeně nekomunikovala není vhodné to zkusit, když práci jinak opustíte? Nepomohlo by posunutí večerních léků o pár hodin abyste ráno byla čilejší?
K podpoře: Je skvělé, že máte oporu ve svých blízkých. Docházku do individuální psychoterapie považuji za dobrou volbu. Dalšími možnostmi mohou být i skupinové a svépomocné programy. V řadě organizací již fungují peer pracovníci, kteří mohou být v této situaci vynikající podporou. Pokud v místě kde bydlíte již funguje centrum duševního zdraví, může pro vás být tím správným místem, kde dostanete všestranou podporu v rámci jednoho pracoviště a týmu (psycholog, sociální pracovník, peer, případně i lékař).
K vynucené změně: Lze uvažovat o tom, jak by šly vaše znalosti a dovednosti využít v jiném oboru či zaměstnání? Pokud se to nyní jeví nereálné, šlo by využít změny k vyzkoušení něčeho, co může být zajímavé a lákavé i když v tom nevyužijete nabyté vzdělání?
Držím vám palce a přeji, ať naleznete polohu, v které budete spokojená.
Magdalena
Odpověď peer poradce:
Dobrý den!
Děkujeme za Váš dotaz do poradny.
Popisujete dlouhé období s duševní nemocí a nástrahy s tím spojené.
Shrnu-li to, s jistým omezením dokážete pracovat, ale úlevy se Vám nedostává a nutí Vás to tak změnit zaměstnání.
Sama vím, jak těžké je opustit vystudovaný obor a těžce nabité vědomosti. Vystudovala jsem medicínu a nemohu ji uplatnit, vzhledem ke stavům depresí, úzkosti a sociální fobie, které mě naprosto vyřadily z běžného života.
Jako první bych se pokusila znovu zažádat o invalidní důchod, jakmile to bude možné.
Do té doby se snažte absolvovat všechnu dostupnou zdravotní péči, kterou byste mohla poté sociální správě doložit.
Zvažujete návštěvu psychologa, což mohu jednoznačně doporučit. Podle mého je to základ zotavení.
Zde můžete vyhledat další odkazy, kde najít informace, které by Vám mohly pomoci: http://www.cmhcd.cz/stopstigma/uzitecne-odkazy/.
Přeji vše dobré!
Zpět na seznam