Zbláznila jsem se v 15-ti letech

Dobrý den, děkuji, že se s důvěrou obracíte na naši poradnu. Z vašeho psaní rozumím, že se Vám daří opravdu špatně. Nepíšete další okolnosti ve Vašem životě, se kterými by Vaše popsané stavy mohly souviset, ani zda se léčíte u psychiatra či užíváte nějaké léky. A proto bych Vás chtěla rozhodně podpořit k tomu, pokud svého psychiatra máte, abyste se na něj co nejdříve obrátila. Pokud ne, je vhodné navštívit krizové centrum ve Vašem regionu - tam můžete přijít bez objednání kdykoliv a je to místo, kde můžete konkrétně řešit co Vás trápí v dialogu s odborníkem, což bohužel nemůže obsáhnout naše poradna. Je možné, že v tuto chvíli bude vhodné nasadit i léky, díky kterým byste mohla pocítit úlevu. Umím si představit, že někdy není lehké udělat první krok k neznámému odborníkovi, ale věřím, že se Vám dostane porozumění a podpory, kterou teď potřebujete. Můžete se také obrátit na některou z krizových linek. Máte ve svém okolí někoho blízkého, s kým můžete o svých stavech hovořit? Někdy bývá úlevné, nebýt na všechny myšlenky a starosti sama. V tuto chvíli je dobré, abyste se soustředila na pravidelný spánkový režim, pravidelnou stravu, pokud máte nějaké strategie, jak směřovat ke klidnějšímu trávení dne (například jste u psychologa, kam docházíte, nacvičovala relaxaci, cvičíte jógu, anebo Vám pomáhá jít se projít do přírody), zkuste alespoň něco zařadit. Také pokud už jste podobnou situaci někdy v minulosti zažívala, můžete si vzpomenout, co konkrétního Vám pomáhalo a zkusit se k tomu vrátit? Držím Vám moc palce, ať je Vám co nejdříve lépe.

Dobrý den. Vydržte! Sice nepíšete příliš konkrétního, ale z vašeho dotazu je mi jasné, že je vám prostě blbě! Znám takové chvíle, dokonce nejen chvíle, ale dny a týdny a moc s vámi soucítím. Kdo nezažil, jaké utrpení člověku může udělat psychika, vůbec si to nedovede představit. Já ano. Ale přesto - nebo možná právě proto - vás chci povzbudit, abyste nic nevzdávala. I nejhorší utrpení jednou skončí a ani vy sama si ho časem nebudete pamatovat tak plasticky, jako když jsme v tom pekle. Ale přejde to! Pokud máte pocit, že nevydržíte do plánované návštěvy psychologa, můžete se obrátit na některé krizové centrum, tam lze přijít i bez objednání. Nebo by vám první pomoc mohl dát váš praktický lékař, máte někoho, ke komu máte důvěru? Často uleví i rozhovor s někým blízkým nebo naopak s někým neznámým, anonymním - třeba na lince krizové pomoci. Rozhodně vězte, že v tom nejste sama, je nás mnoho, kdo jsme se cítili zralí na sebevraždu! Mívala jsem hrůzu z představy, jak nesnesitelný bude už stále můj život a že to neunesu. Dnes na to naštěstí už jen vzpomínám a jsem ráda za každý obyčejný den. Moc vám přeji, abyste i vy došla zase klidu a pohody. Jde to - i z nejhorších hlubin vede cesta zase nahoru. Hodně síly a taky kus štěstí!