Život bez hlubšího významu

Dobrý den, už delší dobu mám pocity méněcennosti, mám dost nízké seběvědomí a doslova se nenávidím. Možná je to tím, že si o sobě myslím, že nejsem normální, jelikož jsem asexuálka, která ale i tak má spíše zájem o ženy. Nejspíš i skrz to mám strach z budoucnosti, jinak si to nedokážu vysvětlit. Hrozně se bojím toho, že budu sama a zemřu sama. Na druhou stranu mi mé vědomí toho, že budoucnost pro mě osobně prakticky není, říká, že nemá vlastně žádný význam se o nic více snažit. Že můj život žádný hlubší smysl nemá a že dá se říct prakticky pouze nějak přežívám, jelikož zabít bych se nezabila, i když nad tím také dost často přemýšlím. Brání mi jediná věc a to rodina a přátelé, protože vím, že by jim to ublížilo. Prostě nějak přežívám a po většinu času se snažím udržet v klidu, abych hlavně až moc nepřemýšlela a nezačala z toho mít svoje stavy, kdy probrečím i hodinu. K psychologovi nechci, možná je to ze strachu, že budu ještě víc divná, než jsem teď. A navíc, mám problém říct něco důvěrného mé dobré kamarádce z očí do očí, natož něco takového říkat prakticky cizímu člověku. Nečekám, že mi odpověď nějak změní život o 180°, spíš to beru jako takovou zpovědnici, kde se mohu "vyplakat", aby se mi ulevilo, alespoň na chvíli. Alespoň Vám popřeji hezký den.