Zivot s anankastem

Dobrý den, potřebovala bych poradit se situací, ve které se nacházím. Žiji rok s přítelem, který trpí anankastickou poruchou osobnosti - neléčí se, jelikož jsem zdravotník, tuto poruchu jsem u něj ,,diagnostikovala,, já, přiteli jsem to řekla a souhlasil, že přesně takový je. Problémem je jeho nerozhodnost a nesnášenlivost. Rozpory v chování se objevují od začátku vztahu, až před měsícem to vygradovalo a přítel řekl, že ho ,,něčím štvu,, a asi se mnou nechce žít. Nadále se chová jako partner, ale občasně má tyto řeči a není schopný se rozhodnout ohledně dalšího vývoje vztahu. Já jeho povahu toleruji a příjde mi škoda se rozcházet v jinak dobře fungujícím vztahu. Když se rozejdeme, musela bych přerušit kontakt já - on to neudělá, dostane se spíše do depresí. Je jeho porucha na léčbu nebo je lepší rozejít se a ,,vzdát to,,? Děkuji
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, z vašeho textu je zřejmé, že vám na příteli i vašem vztahu záleží, zároveň však narážíte na problémy, které vztah komplikují. S diagnostikováním se mi opakovaně osvědčilo zacházet opatrně, mnohdy je užitečnější zabývat se spíše hledáním vhodného řešení, než přesné diagnostické kategorie. V textu neuvádíte žádné jednoznačné znaky, svědčící pro anankastickou poruchu. Diagnostikovat blízké lidi je obtížné, protože nejsme nestranní a příliš je známe. V diagnostických kriteriích řady nemocí se můžeme najít na základě toho, že „todle taky tak trochu máme“ - typickým příkladem mohou být studenti medicíny při přípravě na zkoušku z patologie. Pro stanovení diagnozy poruchy osobnosti (včetně anankastické) je rozhodující jak míra a množství příznaků, tak jejich přesný charakter – což by měl opravdu posoudit nestranný odborník. Co se řešení týká, psychoterapie může mít přínos ať již diagnosu splňuje, nebo má „jen“ potíže s úzkostí či třeba nerozhodností. V některých případech může být vhodné doplnit i léčbu psychiatrickými léky. Pro obojí je však třeba jeho ochota a chuť zkusit na změně pracovat takovýmto způsobem. Otázku, zda na vztahu pracovat, nebo se rozejít si musíte zodpovědět sama. Nemám pocit, že by v tom musela hrát roli otázka, zda diagnozu má, či nikoli.
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Sama s touto poruchou osobnosti nemám přímou zkušenost - ani vlastní, ani ze svého nejbližšího okolí. Věřím, že je pro Vás partnerovo chování zatěžující a zdá se mi, že máte o něj skutečný zájem a ráda byste mu pomohla. Nevím, nakolik popsané chování vadí i jemu samotnému. Nakolik je pro něj překážkou v běžném životě. A nakolik je Váš partner motivovaný se sebou v tomto ohledu něco dělat, vyhledat odbornou pomoc a postupně měnit své chování tak, aby bylo pro jeho osobní i partnerský život méně zatěžující. V úvahu by pak například přicházela jak individuální, tak párová terapie. Ze své pozice pro něj asi nemůžete udělat víc, než vyjádřit Váš zájem na zachování vztahu a motivovat jej k aktivnímu zájmu o možnosti terapie. Co se týče případného odchodu - tuto otázku za Vás asi nikdo jiný nemůže vyřešit. Já ze své vlastní zkušenosti jen mohu dodat, že dlouhodobý život v neuspokojivém vztahu je velmi vyčerpávající věc. Jen Vy sama však můžete posoudit co dobrého a špatného Vám stávající vztah přináší a jakou má pro Vás hodnotu v něm setrvat, nebo odejít. Přeji Vám oběma jen vše dobré.


Zpět na seznam