Zmatek 2/2
Mám pocit, že jsem k ničemu a nic nedokážu. Selhávám, neplním cíle, které si dám a to i přesto, že se někdy zdají opravdu jednoduché. Ano, lhala bych, kdybych řekla, že nedokážu nic. Občas se kousnu a udělám to. I když to většinou nedotáhnu uplně do konce, tak se přece k něčemu málu dokopu. Snažím se. Díky již zmiňované návštěvě psychologické poradny. Ale jsou to už tři měsíce a já se cítím slabší a slabší.
Ovšem občas je ze mě jakoby někdo jiný. Dokážu vystupovat sebejistě, vytvořit nějaký vtípek. Je to především mezi lidmi, které znám. Většina lidí v mém blízkém okolí vůbec netuší, jaké svádím každý den boje. A nebo taky když mám nůž na krku. Když vím, že není jiná možnost, prostě toho člověka zastavím a zeptám se.
Prosím, nestojím o radu ve stylu "vyhledej odborníka". Vím, že bych to měla udělat. Ale já se bojím. Hrozně moc se bojím toho, co na to řeknou doma. Jistě, už jsem u odborníka byla, ale to bylo prostě jiné. A taky se bojím toho, jak by to probíhalo. V té poradně, jsem většinu času jen poslouchala. Nedokázala jsem specifikovat svůj problém, pořádně ho popsat. Dokola jsem opakovala asi čtyři věty. Chtěla bych vědět, jestli si můžu nějak pomoct sama. Nebo možná jsem to prostě jen potřebovala anonymně vypsat...i když odeslat to, je těžké. Budu ráda za jakoukoli odpověď. Vím, že radit takto na dálku a vlastně z rychlíku je velmi obtížné.
Děkuju
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, několik dní jsem přemýšlel co vám odpovědět. Píšete, že nechcete radu "vyhledej odborníka" zároveň že "radit na dálku je obtížné" a že "děkujete za jakoukoli odpověď". Celkem jste mi svázala ruce a příliš se nevyznám v tom co ode mě chcete (což může být i součástí vašich problémů). Samozřejmě mě napadlo, že jít za odborníkem osobně je to nejlepší co můžete udělat. Jsem si vědom, že to doporučuji často, ale podobně například u nepříjemného kašle či delší horečky napřed vyzkoušíme domácí léčbu a když nezabere jdeme k lékaři osobně. Domnívám se, že sama jste zkoušela co jste mohla.
Píšete, že mezi známými lidmi se dokážete uvolnit. Možná by to bylo podobné, kdybyste ke stejnému psychologovi či psychoterapeutovi chodila opakovaně a pravidelně. Teď ho neznáte a možná se i bojíte, ale vaše známé jste také někdy musela potkat poprvé. Co vám pomohlo tenkrát? Dá se ta zkušenost využít?
Přemýšlím, proč se nezkusíte některému z blízkých se svými problémy svěřit. Třeba by vás dokázal podpořit. Možná i členové vaší rodiny by vás v návštěvě psychologa podpořili, kdyby věděli jak těžko se vám žije a že pomoc potřebujete. (Navíc pokud je vám více než 15 let není nezbytné, aby vaši rodiče o návštěvě věděli a nebo můžete zatelefonovat na linku důvěry.)
Také mě napadlo, že pokud trpíte velkými výkyvy nálad a úzkostí z kontaku s lidmi, mohly by pomoci psychiatrické léky. Nevyřešily by tento problém, ale umožnily by vám ho začít řešit.
Držím palce
Zpět na seznam