Změny nálad

Dobrý den, pocity odcizení, nejistoty v sebehodnocení a identitě, kolísání nálad, konflikty s dospělými nebo normami i řada dalších projevů je v průběhu dospívání celkem běžná. Souvisí s řadou faktorů: tělesnými a hormonálními změnami, hledáním a utvářením nové - dospělé identity, sociálními a psychologickými tlaky a rozpory (například nároky okolí "todle bys měla ... už jsi skoro dospělá", které se mnohdy liší od vlastní představy a zároveň existenční odkázaností na rodiče a vzdělávací instituce), vytvářením nových vztahů včetně partnerských atd.. Vždy je však pro úspěšné překonání tohoto bouřlivého období výhodné, pokud má dospívající skupinu (místo, aktivitu...), kde se cítí bezpečně přijímán ("jsem tu mezi svými ... je tu pro mě bezpečno .. cítím se jako doma"). Zda je jako podporu vhodné využít odbornou pomoc, záleží v tomto případě především na vás. Osobně bych vám to doporučil především v případě, že se značně trápíte (mám pocit že ano) nebo pokud se situace přes vlastní snahu nelepší (také mám pocit, že to tak ve vašem případě je). Je samozřejmě možné, že byste potíže překonala sama, předpokládám však, že s podporou a pomocí to bude méně "bolet", pravděpodobně to bude rychlejší a možná si ušetříte některé "slepé uličky". Psychologická či psychoterapeutická podpora může obsahovat řadu působících faktorů, jako: možnost nebýt se starostmi a nejistotami sám, v dialogu si uvědomit další možné pohledy, lépe porozumět tomu co se děje a v čem je potíž, hledat a zkoušet nové způsoby jak obtíže překonávat nebo alespoň lépe unášet. Doporučil bych vám, abyste se objednala na psychoterapii (pravděpodobně bude potřebný souhlas rodičů), nebo si promluvila se školním psychologem či výchovným poradcem, případně zatelefonovala na Linku bezpečí. Je možné že dostatečnou podporu a změnu přinese pár náštěv, nebo se možná ukáže, že budete docházet delší dobu. To v tuto chvíli nelze předjímat. Držím vám palce a přeji vše dobré. I to, abyste si dokázala užít prázdninový čas!

Dobrý den, první, co mě při čtení napadlo bylo, že pořádně se vybrečet není vůbec špatný postup, aspoň pro okamžitou úlevu. Vaše pocity znám moc dobře (že nejsem dost dobrá, že jsem jiná než ostatní...), v mládí bývaly horší a nechala jsem je dojít až k depresi a úzkosti ve středním věku. Takže moje první doporučení by bylo, abyste to vy tak daleko dojít nenechala. Do určité míry má podobné pocity v mládí asi mnoho lidí, ale pokud vám moc znepříjemňují život, je určitě na místě to nějak řešit, samo to přejít nemusí. Lidský rozhovor je mocný nástroj a svěřit se někomu, komu můžete důvěřovat, může být velká úleva. Pokud se vám do toho nechce, zkuste třeba telefonickou linku mládeže. Někdy je paradoxně lepší mluvit s někým cizím (s odborníkem), s kým se jinak v životě vůbec nepotkáváme. Mohli by vás tam také nasměrovat na nějakou bezplatnou poradnu. Zlepšit si sebevědomí a sebedůvěru se dá, mně se to nakonec podařilo. Ale chce to nějaký čas a trpělivost, nečekejte zázraky ihned. ÚIeva od mizerných pocitů a spokojenost se sebou samou ale za trochu práce určitě stojí. Já jsem nakonec zjistila, že jsem si kazila mnoho let života, viděla jsem se zbytečně nelaskavě. Našla jsem dost věcí, se kterými můžu být na sobě spokojená - před terapií jsem je vůbec neviděla, jen to, co musím zlepšit. Moc vám přeji, ať se vám to taky podaří a je vám v životě dobře.