zoufalost..

Dobrý den. Je mi 17let a myslím,že je něco se mnou špatně. Už půl roku v kuse mě přepadají pocity úzkosti , mnohdy bezdůvodně a v úplně náhodnou denní dobu i situaci. Není to první půlrok co se mi to děje, už jsem to takhle měla dříve,ale myslím,že jsem se z toho na nějakou dobu dostala. Nic nedělám , když zrovna nemusím do školy tak jen ležím v posteli a i když vím , že bych se mohla věnovat svým zájmům, vůbec už se mi do toho nechce. Nezvládám se už ani učit, protože mám pocit, že to nemá smysl. Celý život se hnát za představou, která se stejně nevyplní, přesto na konci budeme sami, ať chceme nebo ne. Nebaví mě už tenhle pocit a tyhle myšlenky a mám strach, že to takhle bude napořád. Bojím se , že se na mě projevuje ten stav už i fyzicky. Často mě tlačí na hrudi, bolí břicho a chytají křeče pod srdce, také neustálá únava. Jednou jsem ve stresové situaci měla křeče pod srdcem tři hodiny v kuse a sedat a lehat jsem si mohla jen při poměrně silných bolestech. Taky mám časté výbuchy vzteku a vybíjím si vztek tak, že běhám nebo biju pěstmi do zdi Snažila jsem se svěřit kamarádům, ale každý z nás má vlastní problémy,takže je nechci zatěžovat a ani oni nechtejí být zatěžováni. Doma se svěřovat nechci, protože můj rodič má dost svého trápení, před dvěmi lety mi zemřel druhý rodič a teď je na vše sám.Rodiče postrádám extrémně, ale nechci to rozvádět. Tak zoufale píšu sem, i když je mi upřímně trapně. Už jsem tak zoufalá, že píšu svoje problémy do anonymní poradny..
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, popisujete tak výrazné známky úzkosti a deprese, že rozhodně nepovažuji kontaktování odborníka za "trapné" (jak píšete) ale naopak ze zcela adekvátní řešení. I vámi popisované tělesné prožitky, jsou s velkou pravděpodobností tělesným projevem úzkostných stavů. Tyto potíže mohou mít různé příčiny, nejčastější však bývá kombinace vnitřních (např. psychická i fyzická konstituce) a vnějších faktorů (např. stres, těžké životní zkušenosti, sociální vztahy a podpora apod.). Chápu vaše obavy "že to tak bude napořád". Z praxe mám však zkušenost, že s odbornou pomocí se takovéto obtíže významně zlepšily snad u každého, naprostá většina lidí pak byla po určité době žít zcela obvyklým způsobem. Vhodné by bylo, abyste vyhledala psychologa či psychoterpeuta (objednání bývá nutné, doprovod rodiče v 17letech obvykle ne - o psychoterapii si můžete více přečíst např. na našich stránkách v sekci "zotavení/ zkušenost s psychoterapií". Možná bude užitečné doplnit i medikamentózní léčbu u psychiatra - ta může zmírnit příznaky a tím zároveň usnadnit práci v psychoterapii a změn v životě. Pokud by objednací lhůta byla dlouhá, nebo se stav dále zhoršoval, můžete navštívit krizové centrum, kde bývají služby bez objednání. Podporu a praktické informace (např. kontakty ve vašem regionu) můžete získat i na Lince bezpečí. Držím vám palce a přeji ať je vám lépe.


Zpět na seznam