Ztráta zvířecího kamaráda...

Dobrý den, za určitých okolností je možné prožívat ztrátu domácího zvířete obdobně jako ztrátu blízké osoby. Za obvyklé to považuji především v dětství a u osob, kterým vztah ke zvířeti nahrazuje vztahy s lidmi. Vyrovnání se se ztrátou blízkého tvora, stejně jako většina zásadních životních změn, vyžaduje určitý čas (týdny až pár měsíců). Prožívání tohoto období je značně individuální a může obnášet např. smutná období, kolísání nálad, sníženou chuť do aktivit, vracející se vzpomínky, výčitky zda a jak jsem mohl události ovlivnit atd. Pro to, aby člověk tímto obdobím lépe prošel bývá obvykle vhodné si tyto prožitky dovolit a respektovat své momentální potřeby, být na sebe "shovývavý a hodný". Prospěšné bývá nezůstávat se svým smutkem sám - ať již ve smyslu sdílení prožitků s blízkými lidmi, tak i aktivit s druhými, které vás možná nyní nebudou těšit tolik jako dříve, ale budete se při nich přece jen cítit o něco lépe. Vhodné též bývá zařadit aktivity, které odvedou pozornost k jiným věcem, udělají mi alespoň trochu radost nebo je považuji za užitečné či smysluplné. Myšlenka na uspokojivou budoucnost bez milované osoby či tvora, se obvykle začne vynořovat až po nějaké době. Pokud by vám vyrovnávání trvalo příliš dlouho, nebo prožitky byly nesnesitelně intenzivní, můžete vyhledat psychoterapeuta či psychologa. Věřím, že i když je pro vás toto období nepochybně těžké, budete celou situaci za několik týdnů prožívat jinak.

Dobrý den, ani mě nebylo dobře, když nám umřel pes. Věřím však, že to přebolí a nemyslím si, že má cenu si vyčítat jeho smrt. Se smrtí se člověk většinou vyrovná až časem.