Zvláštní chování

Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu. Momentálně zažívám období, které dokáži jen obtížně popsat. Shrnula bych to návalem nepříjemných změn a situací, díky kterým se dostavil právě tento problém. Nedokáži se zbavit sevřeného žaludku, slabosti, třesotu rukou, bezdůvodného strachu a také nespavosti. Cítím se nešťastná, bez chutě k jakýmkoliv aktivitám. Nemohu si pomoci, zkusila jsem vše, abych se odreagovala a zbavila se tohoto stavu, ale jen společnost rodiny a přátel mě dokáže na chvíli vytrhnout. Poslední dobou jsem začala také s přejídáním, díky kterému je tato situace mnohem horší, jelikož mě svazuje i vztek a pocit viny z mého nekontrolovaného příjmu potravy. Je mi pouhých 16 let, tudíž sama si odbornou pomoc nezajistím a rodičům by se mi tato situace těžko objasňovala. Snad jsem narazila na správný web, kde bych mohla přijít na radu. Předem mockrát děkuji za odpověď
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, to co popisujete jsou velmi pravděpodobně tělesné projevy úzkosti a ty zase souvisí s obtížnými změnami a situacemi, které zmiňujete. Navíc pak může dojít (či již dochází) k nepřiměřenému zobecnění zkušenosti – např. z původně jednorázového ztrapnění při zkoušení, začnu prožívat úzkost u každého zkoušení, posléze i v kontaktu s jinou autoritou, nebo lidmi vůbec. Bližší porozumění i způsoby řešení může přinést psychoterapie. Někdy bývá vhodné na omezenou dobu zvážit i užívání léků. Svépomoc či kompenzace (např. relaxační cvičení, jóga) mohou být významným faktorem pro zlepšení, obvykle však sami o sobě nedostačují. Bylo by proto vhodné, abyste vyhledala psychoterapeutickou pomoc. V některých ambulancích klinické psychologie u 16ti letých souhlas rodičů nemusí vyžadovat, často však ano. Bylo by proto vhodné s potřebou této péče rodiče seznámit. Můžete možná použít i naši komunikaci, využít podpory jiného dospělého, nebo se poradit na Lince bezpečí. Zeptat se můžete též školního psychologa. Za prioritu považuji, aby se vám dostalo adekvátní péče a žilo se vám lépe. Držím palce!
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám zkušenost s úzkostnou poruchou a to, co popisujete, znám moc dobře. V nejhorším období mojí úzkosti jsem ještě měla pocit nedostatku vzduchu a ve vyhrocených situacích i mravenčení v pažích, non-stop strach bez příčiny. Podobnost je i v tom, že úzkost mi propukla také ve velmi těžkém období mého života. Dobrá zpráva je, že se s tím dá vypořádat. Nedivím se, že se vám nechce o všem mluvit s rodiči, někdy je daleko snadnější o některých věcech mluvit s někým, koho jinak ve svém životě vůbec nepotkáváme, s psychoterapeutem. To byl aspoň můj případ a moc mi to pomohlo. Paradoxně právě hovor a rozebírání těžkých věcí mi pomohlo se s nimi smířit a ty, které šlo, změnit. "Bezdůvodný" strach se prostě ukázal být zobecněným strachem, že bych někdy (nebo už pořád) mohla zase zažívat tak těžké věci. A za "těžké" jsem pak začínala považovat skoro všechno. V terapii se mi podařilo přistupovat zase k životu tak, že těžké věci se občas stávají, že příště je případně zase zvládnu a být opět optimistická. Možná máte někoho, s kým byste o těch nepříjemných situacích a změnách mohla mluvit, kdo by uměl dobře naslouchat a podpořit vás. Někdy má porozumění druhého velikou moc. Ale ne každý nám umí v utrpení ulevit, pak je dobrá psychoterapie. Pokud nechcete říkat rodičům o peníze na terapii, hledejte bezplatné formy, možná by vás dobře nasměřovali na telefonické lince bezpečí nebo jiných organizacích pro mladé. Hodně štěstí.


Zpět na seznam