maniodeprese

Dobrý den, syn se již cca 20 léčí s maniodepresí. Je nadprůměrně inteligentní, byl schopen občas chodit do práce. Má plný inv. důchod, který mu stačí na cigarety. Já jsem kvůli němu šla do předčasného důchodu a nyní při důchodu ještě částečně pracuji. Jsme tím pádem neustále bez peněz, protože nemá vůbec představy, co dnes stojí kupř. jídlo, takže klidně během večera vyjíplnou lednici.Starší dcera chce, abych ho nechala samotného, že ho svým financováním a litováním jenom zhoršuji. Chtěla bych vědět Váš názor, jak se s tím dá žít. Jela jsem za jeho lékařkou (skvělá), abych si jí postěžovala, že už dál nemohu a ona mě přivítala, jak dala syna do pořádku a jakou z toho má radost i za mne a já nebyla schopna jí říct, že to vůbec růžové není. Zajímavé je, že pokud jsou u nás jiní lidé (rodina i cizí), tak se jeho chování k mé osobě hned zlepší. Na to poukazuje právě dcera, že to není nemoc. Říkala jsem si, že by mi určitě pomohlo, kdybych si mohla o svých strastech popovídat s lidmi podobně postiženými (myslím tím rod.příslušníky, ne nemocné), jaké oni mají zkušenosti. Píši to nyní vlastně také proto, že jsem celou noc nespala, jelikož syn v půl dvanácté v noci začal péci kachnu a již jednou se stalo, že nevypl sporák a já jsem se vzbudila v hustém kouři. Takže pochopíte, že život je fakt náročný. Já ho pořád omlouvám, že za to nemůže, ale už pomalu ztrácím naději, že to někdy bude zase trochu lepší.- Mohl byste mi k tomu napsat pár řádků, jak to vidíte Vy? Děkuji moc Bára
Avatar

Petr Sturma

Odpověď odborníka:
Dobrý den. Soužití s člověkem, který trpí duševním onemocněním bývá často náročné, o tom nemůže být pochyb. Říká se, že duševní onemocnění nedopadá pouze na samotného nemocného, ale má značný vliv i na životy jeho blízkých. Myslím, že je vcelku přirozené, že máte tendenci synovo chování omlouvat a řadu věcí mu tolerovat - to rodiče dělají. Ve svém dotaze to nezmiňujete, ale lidé trpící duševním onemocněním často nemají moc přátel a dalších sociálních kontaktů, takže jsou pak hodně vázáni na své nejbližší se kterými také tráví hodně času. To pak může přinášet různé spory a konflikty, které nejsou nutně produktem nemoci, ale spíš právě toho složitého soužití. Určitě je dobrý nápad vyhledat nějakou svépomocnou skupinu pro blízké lidí s duševním onemocněním a mít tak možnost své starosti, radosti, ale i zkušenosti sdílet s dalšími lidmi. Stejně tak by bylo dobré, kdyby se Váš syn zapojil do nějaké aktivity. Ať už by to byla práce, nebo nějaká volnočasová aktivita. Je asi také na místě, pokusit se domluvit na nějakých pravidlech Vašeho soužití v domácnosti a trvat na jejich dodržování. Někdy může být těžké se na takových pravidlech domluvit bez prostředníka. V tom by Vám mohla pomoci například některá ze sociálních služeb, nebo i synova lékařka se kterou máte zdá se dobrý vztah. Je tu pak také možnost podporovat syna v tom, aby se zcela osamostatnil, k čemuž může pomoci například služba chráněného bydlení. Osamostatňování ale může být celkem dlouhodobý proces, proto bych se asi nejdříve zaměřil na to, jak zlepšit Vaše vzájemné soužití za stávajících podmínek. Přeji Vám, abyste se synem našla řešení, které bude pro Vás oba přijatelné a také Vám přeji hodně sil. Na závěr bych ještě doplnil, že je důležité, abyste občas myslela Vy sama na sebe a dopřála si třeba alespoň krátkou dovolenou, kde budete moc být sama bez syna.
Avatar

Magdalena

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, paní Báro! Vnímám to tak, že se ocitáte v nelehké situaci a je jenom dobře, že z ní hledáte východisko a obrátila jste se s Vaším dotazem na naši poradnu. Z Vašich slov cítím vyčerpání a bezvýchodnost současného soužití se synem. Věřím, že je těžké nastavit hranice vlastnímu dítěti, zvlášť když trpí duševní nemocí. Sama bych se pokusila najít odvahu a lékařce objasnila, jak se skutečně věci mají. Očekávala bych od ní další informace jak postupovat a může Vám pomoci najít kontakt na nějakou podpůrnou skupinu, kde se setkávají příbuzní duševně nemocných. Znám rodinu, která řešila podobný problém a našla pomoc v tzv. chráněném bydlení, které je sice jen na určitou dobu, ale pomůže vyřešit akutní problém a můžete se tak v klidu soustředit na nalezení dlouhodobého řešení. Přeji Vám, abyste si našla čas pro vlastní odpočinek a dopřávala si drobné radosti v každodenním životě, než se Vaše náročná situace zlepší.


Zpět na seznam